Královna české hudební scény opět po roce vystoupila v amfiteátru pod hradem Loket. Lucie Bílá spolu s kapelou Petra Maláska zcela ovládla přírodní divadlo uplynulou sobotu. Její koncert byl jedním z nejočekávanějších vystoupení letošní sezóny, a to zejména kvůli předpovědi počasí. „Doufám, že nebude pršet. Minulý rok počasí vůbec nevyšlo a nejen Lucii to očividně dost mrzelo,“ zmínila fanynka Andrea z Lokte. Přání většiny se naštěstí skutečně vyplnilo a obloha nad Loktem zářila blankytem. Mnohonásobná slavice nastoupila na pódium úderem osmé hodiny večerní a srdce všech rockerů okamžitě zasáhla pomyslným šípem. Svou show totiž odstartovala písničkou Tygřice, předělávkou hitu od legendárních AC/DC. V bílých kalhotách a černé blůze bez sebemenšího zaváhání předvedla strhující výkon pro zaplněné hlediště, doprovázený vynikajícím působením kapely Petra Maláska.
Právě Malásek už před vystoupením procházel pod mostem vedoucím z amfiteátru přes řeku Ohři. „Dobrý den přeji,“ zdravil v barevné košili příchozí návštěvníky, kteří ho poznávali díky kulhavé chůzi. Nedávno mu údajně na nohu spadlo piano. Na uměleckém prožitku a celkové atmosféře však žádné handicapy znát vůbec nešly. Spolu s Maláskovou kapelou Lucie zapěla ty největší hity, jako Láska je láska, Čarodějnice či Most přes minulost. Diváci nadšeně vyvolávali zpěvaččino jméno a dožadovali se dalších a dalších skladeb. „Chtěla jsem vám poděkovat, máte dobrý vkus, že jste přišli na tento koncert,“ smála se Bílá a na vysokých podpatcích z několika metrů komunikovala z pódia s diváky. Její pronikavý hlas dokonale rezonoval mezi vodou, hradem a přilehlými lesy.
Na obrovské obrazovce se zatím promítaly snímky z průřezu její kariérou. V půlce koncertu se Lucie rozhodla pro nevídané. Lidem, kteří neměli vstupenku na její koncert a posedávali na druhém břehu v loketském podhradí, se rozhodla darovat skutečně výjimečný zážitek. Zatímco kapela Petra Maláska bavila návštěvníky amfiteátru, sama Lucie odešla za hudební stan a poslala na druhý břeh mohutné pozdravy. Mávala, zpívala do mikrofonu a lidé jí nadšeně tleskali a opláceli její pozdravy. Slavice tak dostála své pověsti skutečné profesionálky.
„Ani nevíte, jak jsem šťastná, že dneska neprší. Kdo tu byl minulý rok, tak ví, že tehdy lilo a lilo,“ smála se a baladou Desatero pomalu svůj galavečer uzavírala. Při poslední písničce se návštěvníci zvedali z lavic a zpěvačce vestoje několik minut aplaudovali. Kotel u pódia se dožadoval přídavku, a slavice neváhala ani chvíli.
„Tak zase za rok,“ dodala a vysokými tóny posledních písní ukončila téměř dvouhodinové představení. Darovala několik autogramů dychtivým fanouškům v pekelném kotli a za burácejícího potlesku odešla. Už teď je jasné, že musí pod hrad Loket dorazit i v příštím roce. Vždyť se jí tu tolik líbilo a svým hlasem uchvátila několik tisíc lidí.

Kristián Šujan