Jako traktor s radlicí orající pole naše čisté duše rozorala v sobotu 11. února v loketském Gastru mladá hornoslavkovská uranová kapela Breakdown of Hate hrající styl k hornickému Hornímu Slavkovu souznějící alias metalcore. Kovy alias metal jsou s tímto městem spojena po staletí a celé okolí města je rozkopáno množstvím štol. Jakou z nich se vydala tato ambicemi hýřící skupina? Nejprve radno říci, že prostředí hospody Gastro je pro takové kapely jako dělané. Hospoda leží v zapadlém koutu našeho města, kde lišky dávají dobrou noc a tímto i celá atmosféra tohoto podniku je velice odlehlá a zvířecí. Zápach skrytých démonů a vášní je zde cítit silněji než jinde a já jako sváteční host jsem byl navíc okouzlen půvabnou výboušnou směsí huličské svobodomyslnosti a zastydlého pubertálního neofašounství, nemyšleno nijak hanlivě, jen čistě pozorovatelsky. A tímto prostředím ovlivněna a zároveň ho ovlivňujíc zasáhla kapela Breakdown of Hate srdce mnohých, některé nechala chladnými a některé jiné přiměla k odchodu, k jejich škodě.
Tag Archives: recenze
RECENZE: Koncert kapel české reggae scény na hradě Loket
RECENZE: San Dal, Uraggan Andrew & Reggae Orthodox, The Spankers
Rasta, gandža a reggae
V duchu a atmosféře zahuleného mírného pohupování žil minulý pátek 16.září loketský hrad, jenž opět po nějaké době byl hostitelem významných kapel české reggae scény, s výlety i do jiných žánrů. Ale popořádku.
Okolo osmé hodiny večerní vykročila na tradiční dřevěné pódium plzeňská kapela San Dal, jež aktivně hraje od roku 2003 a za tu dobu se stala již pravidelným účastníkem všech tuzemských reggae festivalů, sama svůj styl definuje jako roots reggae, což značí, že se chtějí co nejblíže přiblížit zvuku a duchu původních uskupení ze 70. let, kdy tento hudební styl vznikal. Musím ale bohužel podle svého hudebního hlediska říci, že mě přiliš nepřesvědčili. Všechny písně plynuly v houpavém rytmu unyle jedna za druhou a mnoho zajímavých nápadů jsem neobjevil. Zpěvačka zpívající převážně anglicky nedovedla vstoupit do nějakého vzájemně objevného kontaktu s publikem a ostatní členové, mezi nimiž byli též tři saxofonisté, se celou dobu tvářili a hráli až příliš urputně se snažíc zůstat věrní všem jakýmsi pomyslným reggae pravidlům, jež je ale více svazovala než osvobozovala. Celkově však San Dal dovedl navodit jakousi úvodní atmosféru a tuto úlohu splnil v rámci možností dobře, zvláště pro některé dredaře, jimž tento koncert nebyl hudbou, ale rastafariánským obřadem.
Atmosféra
