Velký rozhovor s Miroslavem Boudou o mistrovství světa v biketrialu

Již po šesté pořádala Březová mistrovství světa v biketrialu. Víkendový šampionát hodnotí starosta a zároveň ředitel soutěže Miroslav Bouda.

Je známé, že biketrial je v Březové vaším dítětem, které jste si vychoval. Jak byste
zhodnotil letošní ročník oproti těm minulým?
Kolem tohoto sportu se pohybuji už od roku 1986. Cyklotrial se ale jezdil už i za hluboké
totality. Aby se tenkrát někdo mohl vůbec dostat na MS, tak musel nejdříve obstát v oblastní
soutěži, poté v bývalém Plzeňském kraji, kdy každá soutěž byla obsazena minimálně stovkou
jezdců, kteří pak postoupili do Českého poháru, mistrovství republiky. Masovost tohoto
sportu byla obrovská. Za ty léta jsem toho hodně prožil. Je pravda, že mi kvůli tomu
uteklo dětství mých kluků, i když starší syn Daniel si kvůli cyklotrialu moc neužil hraní
s vláčky a mašinkami. Na druhou stranu jsme ale s cyklotrialovým klubem projeli celou Evropu
a dokonce i takové státy, jako bylo Japonsko, Singapur a tak dále. Vzpomínám si také na
dobu socialismu, kdy bylo velice složité se dostat na soutěž za železnou oponu (devizové
přísliby, záruky, víza, ba dokonce související politické proškolení, jak se v „kapitalistickém
Západě“ chovat), byla to těžká doba. Po revoluci se sportovcům neskutečně ulevilo, že můžou
vyjet i bez toho, aby žádali pověřené politiky o svolení.

Kdy přišel nápad uspořádat MS v Březové?
To bylo poté, co jsme v roce 1990 úspěšně zvládli mistrovství republiky, a okamžitě, hned ten
další rok, jsme byli poprvé pověřeni uspořádat šampionát. Na to s nostalgií vzpomínám, byla
to opravdová euforie. Například ohňostroj zajišťovala armáda, kdy několik desítek vojáků
vystřelovalo světlice na louce z pistolí.
Ubytování pro zúčastněné sportovce bylo vystavěno na dnešním fotbalovém stadionu.
Vzpomínám si, že v době konání MS hodně pršelo a v kempu byla obrovská potopa, byli jsme
tedy nuceni řešit kam umístit sportovce. Vzpomínám na to s úsměvem ještě dneska.

Jak se tedy za tu dobu sport změnil?
Došlo k velikým proměnám. Změnila se úroveň jezdců, je to individuální sport. Tenkrát jich
jezdila v České republice tisícovka, teď je to nějakých 150, což rozhodně není na úkor
kvality, právě naopak. Ti nejlepší u toho zůstali.
Když porovnám úroveň soutěže, tak zde došlo také k obrovským posunům. Tenkrát jsme
neměli možnost používat takové technické vymoženosti, jako jsou projektory, internet,
systémy pro zpracování výsledků. Dříve bylo vše počítáno ručně. Letošní ročník, i když to
říkám vždy, hodnotím jako nejzdařilejší, ale letos to prožívám daleko více v pohodě.

Čím to je?
Mám to štěstí, že mám podporu radnice, mám kolem sebe vynikající a schopné lidi – do této
akce se tradičně zapojili rovněž fotbalisté, hasiči i místní omladina.

Počítá město i s dalšími ročníky šampionátu?
Jsem si vědom, že je nutno podporovat také celou řadu dalších aktivit, kterými je Březová
známá. Jsou to například hasiči, kynologové nebo místní sportovní kluby. Musí to být vyvážené,
jelikož takové akce stojí obec nemalé finanční prostředky. Je pravda, že MS není o zisku. Na druhou stranu celá řada technických věcí zůstává pro město nadále v užívání. Je to například nové
zábradlí na fotbalovém stadionu, terénní úpravy, zakoupená nová sada stolů a lavic a tak dále.

Co se týká úrazů, obešel se letošní ročník bez vážnějších komplikací?
Žádné vážné komplikace nebyly, avšak bohužel někdy obdobné akce přinášejí i drobné úrazy,
v tomto ročníku si například jedna z reprezentantek vykloubila nohu. Pro takové případy jsou
vždy zajištěné sanitky, pravidelně nám pomáhá i Červený kříž z Březové. Za zmínku stojí,
že v průběhu konání soutěže je zapojena více než stovka pořadatelů. Snažíme se mít tedy vše
řádně zajištěno.

Viděl jsem v organizátorských tričkách i místní mladé Březováky…
To je nádherné, že ti mladí se také angažují, nosí například vlajky, podílí se na pořadatelské
službě ve všech možných formách. Vnímám to jako onen zdravý patriotismus. Jsem
přesvědčen, že to budou právě oni, kteří obdobné akce budou v budoucnu pořádat.

Padly letos nějaké rekordy?
V pátečním klání ve skoku přes laťku vyhrál Ben Savage z Velké Británie, který vyskočil
138 centimetrů, což je podle dostupných informací šest centimetrů pod světovým rekordem.
Bylo vidět, že už byl ke konci unavený, kdy měl při předešlých přeskocích velkou rezervu nad
laťkou. Byl to ale rozhodně jeho osobní rekord, který překonal o osm centimetrů.
V tomto roce takovou výšku prozatím nikdo nepřekonal.

Kolik odhadujete, že přijelo účastníků?
Máme tu kolem sto padesáti jezdců, ale někteří přijeli i s početným doprovodem, o které je
nutno se samozřejmě postarat jako o jezdce. V určitou chvíli jsme byli opravdu napjati, aby se
všichni vešli do kempu. Nakonec jich tam bylo kolem čtyř stovek.

Každá sranda něco stojí, na kolik mistrovství světa přišlo?
Tato akce předběžně přišla na cirka 400 tisíc, kdy valná většina byla získána od sponzorů a
Karlovarského kraje. Velkým pozitivem je také to, že jsme ušetřili spoustu finančních
prostředků díky „samovýrobě“ celé řady tiskových materiálů, jako jsou třeba visačky,
startovní čísla nebo tabulky.

Pamatuji si, že v minulém mistrovství vyrostlo v kempu stanové městečko, letos jsou to
pouze karavany.
Je to pravda, z devadesáti procent jsou to karavany a celá řada jezdců také využila okolní
ubytovací kapacity, jako jsou například hotely, penziony a tak dále.

Kdo přijel z největší dálky?
Byla to japonská výprava. Velký kus cesty to měli rovněž reprezentanti Argentiny a USA.

Japonskému týmu bylo v pátek při ceremoniálním nástupu národů předáno 775 Eur,
věděl jste o tom?
Pro mne to bylo velké překvapení, netušil jsem to. Tuto iniciativu realizoval předseda
Evropského biketrialu Libor Musil. Je to opravdu schopný člověk, který myšlenku uspořádat
sbírku pro Japonsko navrhnul při soutěžích v Evropském poháru. Tato částka sice nic
velkého nevyřeší, ale je to pěkný, solidární přístup jezdců pro postižené Japonsko nedávnými
katastrofami. Není žádným tajemstvím, že Japonsko bylo nuceno razantně omezit podporu
sportu jako takového, tudíž ani nemohli uspořádat své tradiční mistrovství světa, které
u nich bylo pravidelně každý rok.

Jsou Březováci na tyto akce hrdí? U vstupní brány jsem slyšel připomínky na fakt, že
bylo vybíráno vstupné na vystoupení Queen revival.
Tady bych se pozastavil. Možná, že ti, co kritizovali výběr symbolické padesátikoruny by si
mohli uvědomit, že tato akce stojí spoustu a spoustu peněz a tyto budou využity zase zpět pro
fotbalový klub, pro ty kluky, kteří tady makali více než týden. Ale víte, kteří lidé nadávali?
Byl jsem informován, že to byli především Březováci a je zvláštní, že po chvíli v hospodě
jsou schopni utratit daleko více. Je to smutné. Ale tak to bývá a znám jedno přísloví, které
říká: „Není ten, který by se zavděčil lidem všem.“

Mistrovství světa skončilo, znamená to pro vás odpočinek?
Zcela určitě ne, nyní je nutno vše řádně zúčtovat, koordinovat navrácení spousty materiálu,
který byl použit na stavbu umělých překážek, zpřístupnit opět pěší zónu a zajistit úklid po celé
akci. To bude trvat minimálně dalších čtrnáct dní.