Mezi konzervativci pak Kühnert logicky nenašel pochopení žádné. 

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kevin-kuhnert-spd-nemecko-bmw-kapitalismus-socialiste-navrh.A190505_174816_zahranicni_evam

Pro svůj komentář ke dni Loketské svobody 7. května, jsem asi nemohl najít výstižnější titulek k současné politické situaci i v našem městě, ten jsem objevil při čtení zajímavého článku na www.idnes.cz pod názvem Dorost německé SPD má sen. Vyvlastnění bytů a znárodnění automobilky.

Komentář je na téma. Kdo vlastně vládne Lokti? Tuto otázku velmi často dostávám od zajímavých osobností, raději neodpovídám, protože to nevím. Ale silně vnitřně vnímám a nejsem možná úplně jediný, že

v Lokti pravděpodobně vládne Zásah (závist a strach) a Pomsta. Protože nebudu zle adresný logicky nenaleznu žádné pochopení.

Odpověď můžeme hledat jako občané Lokte společně. Jistě často slýcháte po hospůdkách věty: „Ten skončil, ten se zbláznil, ten už to nedá“. Takových vět bylo třeba i o mně hodně, moc mě netěšily a nejsem jejich příznivcem. Určitě by neměly být smyslem našeho společného bytí v jednom městě. Když budete dobře naslouchat, uslyšíte, kdo tyto věty a o kom šíří, obecně jsme vlastně město bláznů, asi by bylo vhodné zajít k psychiatrovi v Zahradní a zřídit ve Dvoraně léčebnu nebo invalidovnu, protože tyto věty Zásahu a Pomsty vedou k mrtvicím a infarktům, nevím proč se navzájem v kulturním Lokti ohrožujeme na zdraví.

Společnou filozofií devadesátých let byla pohoda, cestovní ruch a kultura, zhmotněné v opravě hradu, hradeb, přírodního divadla, a to vše je společný úspěch, který si musíme navzájem odpustit. Loketská hra na chytrýho totiž nemá vítěze. 7. května 1945 přišli do Lokte Američané a dali najíst i německým rodinám, nikoho nevyháněli z města, kde krátce před tím kapitulovali nacisté, čímž možná ochránili (pozn. autora: to je nechci omlouvat Němci mají nacisty tak rádi, jako my Češi komunisty nebo StB) před bombardováním hrad, kostel, radnici, Dvoranu, tedy objekty, které jsou předmětem loketských sporů, které nikoho nebaví a v pozadí za nimi se viditelně formují odsunové a lustrační komise šířící věty typu: Ten půjde. Jenže on nikdo nikam nepůjde.

Loket jeho demokracie a původní filozofie rozvoje v dohledné době neopustí, pokud ano, můžeme se těšit na léčebnu, invalidovnu, opět vyrabovaný hrad a rozpadlé historické domy, to vše se dá za dvacet až třicet let stihnout. Četl jsem, že s poválečným odsunem souhlasí jen 30 % Čechů, pomaličku se v naší společnosti začínají narovnávat i křivdy vzniklé z hrůzných zločinů nacismu a komunismu, tak snad umíme vzájemnou komunikací překonat to, co tady v Lokti každý každému provedl, než se za posledních 25 let zbláznil.

Dovolím si tedy popřát všem v Lokti a jeho váženým návštěvníkům krásný a pohodový den Loketské svobody.

 Jaroslav Dolina