Byl to velký okamžik našich dějin 17. listopad 1989 – začala změna, ze které se postupně radovaly milióny lidí v naší zemi, ne každý se jí dožil, pro většinu skončila naděje v roce 1968 a v následných normalizačních letech, na normalizační roky se s naivní nostalgií vzpomíná jako na roky klidu, míru a blahobytu pod vedením těch hodných komunistů, kteří se částečně distancovali od komunistických zločinců z 50. let.

Proč vlastně chtít změnu, když můžete žít spokojeně jako nesvobodný a ve všeobecně praktikované schizofrenii, kdy se něco jiného říká doma a něco jiného za zdmi vlastního domova, v některých se skrývaly uši komunistické tajné policie.

Mladí lidé osmdesátých let ve společenské schizofrenii nechtěli žít, a tak se vzbouřili, byli to studenti té doby a ne žádná plánovaná akce západu natož východu, který ekonomicky zbankrotoval, takže se to komunistům nakonec hodilo přidat se k proudu doby k mladým lidem.

Mladí lidé byli trošku v situaci jako dnes Greta Thunbergová, také říkali: Jak jste si vůbec mohli dovolit takhle zničit životní prostředí-naši budoucnost. I když byli varováni soudruhem Štěpánem, že v žádné zemi na světě ať socialistické, či kapitalistické nerozhodují 16-ti leté děti. Na to přišla odpověď rodičů pracujících ve fabrikách: My nejsme děti. Děti nakonec zvítězily a získaly si podporu herců, učitelů a široké občanské společnosti, která nám pomohla krok ke svobodě dokončit, za to děkujeme: Vy co jste nám pomohli neodcházejte, zůstaňte. Díky sametové revoluci jsme se tady v Karlovarském kraji dočkali například svobodného Mezinárodního filmového festivalu pod vedením pana Jiřího Bartošky výrazné osobnosti sametové revoluce. V roce 2020 přiveze do Lokte atmosféru festivalové svobody Festivalový vlak, který zatím jezdil jen do porcelánky společnosti Thun 1794 v Nové Roli. Do Lokte se přijedou návštěvníci podívat na atraktivní filmové lokace, bude to takový Vlak dětství a naděje. Naši rodiče nás nechali a určitě na tom řada těch kteří do dnes sametovou revolucí pohrdají nezchudla. To, ale není případ naší loketské rodiny, osobně jsem se postavil otci a připravil ho tak o úspěšnou kariéru a on se pak odmítl zúčastnit s ostatními privatizací, protože je znal, ale nám dětem pomohl svobodně a úspěšně pracovat, a to hlavně tady v Lokti a Karlovarském kraji. Dovolím si na tomto místě poděkovat svým rodičům, že mi nakonec svolili se angažovat slovem a písmem v revolučním období a účastnit se demokratického procesu v naší zemi.

Zdroj: archiv redakce Vernisage

Vyjít na náměstí byl odvážný krok, ale ten tvrdší čekal na většinu doma, kde jsme se museli postavit vlastním rodičům často vlivným členům komunistické strany, těm se naše studentská vášeň vůbec nezamlouvala, takže zněly věty: Sundej trikoloru, vyhodí vás z gymnázia a tvrdší křídla říkala postřílí vás Lidové milice, tohle byl také listopad 1989 v mnohých rodinách, když rodiče a příbuzní viděli plnou Letnou začali postupně ustupovat a začali naslouchat Havlovi a dalším demokratům a zaskočeni svobodou začali přemýšlet koho budou volit v prvních svobodných volbách ty předešlé svobodné pamatovali většinou jenom jejich rodiče v době revoluce bohužel již nežijící, ti se nedočkali, to je na tom životě to drsné, rodiče našich rodičů zažili dvě světové války a ty dvě hrůzné totality (nacismus a komunismus, ty je třeba vždy připomínat) a život končil většinou nedůstojně, byť mnohdy pokřtěni i víra jim byla postupně upírána a chodit do kostela byl skoro trestný čin a tyto historické skvosty se již nebourají a životní prostředí je lepší. Vrátily se významné hodnoty, jsem přesvědčen, že studentská sametová revoluce byla správně a retro nostalgie po komunismu mě šokujeme a s tím spojený i manýrismus některých politických stran.

Tak co s Vámi, byli jste demokraticky zvoleni, to se má halt, do dalších svobodných voleb respektovat i když se nám některá rozhodnutí případně omezení vůči vlastním rodákům nelíbí, ale dá se to v demokracii přežít. Protože tam, kde hynuli sobi, tam kde hynuli vlci, Čech se přizpůsobil.

Jaroslav Dolina