Svojí podstatou nejsem žádný velký revolucionář. Listopad 1989 byl pro mě neuvěřitelně napínavý. Po změně jsem toužil, tak jsem se drobně angažoval, zejména v propagaci – v rozmnožování a předávání aktuálních tištěních informací. K Vánocům v roce 1988 jsem dostal jehličkovou tiskárnu Citizen, která vhodně doplňovala můj první počítač Commodore 64, abych mohl hrát hry, tak jsem si je musel buď sám naprogramovat nebo opsat ze stejnojmenného časopisu, ten mi přišel na moji písemnou žádost z Německa, přímo od jeho vydavatele. Byla to nádhera, krásný časopis, od té doby miluji pěkná a dobře dělaná tištěná média.