Největším problémem našeho krásného, historického města a jeho malebného okolí je úklid. Bohužel, dnes stejně jako loni, mohu začít svůj příspěvek do Loketských listů, stejnou větou. Letošní zima byla opět milosrdná a sněžilo pouze několikrát, ledovka byla také jen občas.
Dnes, 1. 3. 2016, jsem vyšla v 6.15 hodin se psem a klouzaly chodníky i silnice ve Sportovní ulici, pravda za hodinu silnici rozjezdila projíždějící auta, proč se hrnout do ošetření povrchu, když se to za chvíli vyřešilo samo. Podle předpovědi měla být kalamita sněhu, tak tohle nestálo za řeč.
V případě nasněžení většího množství sněhu, vyjela těžká technika a masivní pluh cesty a silnice uhladil do jedné ledovky. Pak někde následně projížděla multikára a sypala sůl.
Proč zametat chodníky a silnice, když stačí jednou na jaře projet s tlakovou vodou a posyp spláchnout do kanálů, proč, když stačí, že občas někdo projde s pytlem na zádech a některé odpadky sebere, esteticky pěkně jen kolem hlavní silnice.
Proč, když skauti a ochránci přírody něco seberou na březích Ohře, alespoň tam, odkud je vidět z mostu.
Lidé rezignovaně pokyvují hlavou a opakují stokrát omletou frázi: „ Jó, lidi jsou prasata.“.
Obyvatelé našeho města nejsou prasata, odpad je součástí života a je třeba se řádně postarat o jeho likvidaci. Ten komu se to vůbec nedaří je město Loket.

Ivana Radošová