Loketští radní chtějí od Karlovarského kraje vrátit předměty, které jsou součástí Loketských sbírek. Žádost se týká také slavných kachlových kamen, jež jsou vystaveny na Chebském hradě. Právě vedení města Cheb ale razantně odmítá, že by kamna, jejichž hodnota je vyčíslena zhruba na 5,5 miliónů korun, Lokti patřily. Obdobně argumentuje i vedení loketské radnice. Celá kauza tak možná už brzy skončí u soudu.
„Rozhodně nechci upírat městu Loket snahy o získání historického majetku, ale rád bych informoval, že v tomto případě se pravděpodobně jedná o nedorozumění ze strany města Loket,“ píše v otevřeném dopise Karlovarskému kraji starosta Chebu Petr Navrátil a uvádí hned několik argumentů, proč by exponát měl zůstat v Chebu. „Chebská národopisná kamna Willibalda Russe vznikla na objednávku Národopisného muzea v Chebu, kde měla být ústředním exponátem velkého sálu. S ohledem na bombardování Chebu zůstala kamna složená v umělcově ateliéru v Krásně. Ateliér Willibalda Russe byl po válce konfiskován a kamna převezena na hrad Loket. V roce 1952 byla kamna na hradě instalována v tzv. Rytířském sále. Proti tomu protestoval ředitel chebského archivu a muzea Jaroslav Slavík a žádal o urychlené vydání kamen do Chebu. Ovšem bezúspěšně. V roce 1982 byla „ideologicky“ závadná kamna demontována, uskladněna v nevhodných podmínkách v hradním sklepení. Následně byla nabídnuta Chebskému muzeu v Chebu, které o ně projevilo zájem. V souladu se stanoviskem MK ČSR z 21. května 1982 byly předměty převedeny do sbírek chebského muzea hospodářskou smlouvou z roku 1982. V roce 1993 se muzeu podařilo po náročném sestavování a restaurování nainstalovat kamna do expozice kamnářství v kasematech Chebského hradu,“ vysvětluje Navrátil.
Podle jeho slov je naprosto patrné, že město Cheb mělo vždy vztah k uvedeným kamnům a Chebské muzeum v Chebu projevovalo vždy zájem o získání kamen. „Nyní je zřizovatelem muzea Karlovarský kraj a stejně tak, jako bychom se nemohli smířit s tím, že by Karlovarský kraj daroval někomu partyzánu, kterou byl zabit v Chebu Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, případně došlo k darování jeho koně, sedla či osobní zbraně, tak se nemůžeme smířit s tím, že by byla darována kamna, která jsou úzce spjata s novodobou historií našeho města,“ dodal Navrátil, který tvrdí, že na kamnech jsou zachyceny výjevy ze života chebských sedláků.

Egerlandská kamna
Místostarosta Lokte Petr Zahradníček ale oponuje, že kamna umístěná v kasematech na hradě v Chebu se jmenují, a pod stejným názvem jsou rovněž zapsána na konfiskačním seznamu majetku Willyho Russe na základě tzv. Benešových dekretů, „Egerländer Ofen“, což v překladu znamená Egerlandská kamna. Tedy česky Kamna Poohří, nikoliv Chebská.
„To souvisí s další nepravdou, že jsou na kamnech „zachyceny výjevy ze života chebských sedláků s důrazem na jejich zvyky a obyčeje“. Jde totiž o výjevy života sedláků z celého Poohří, což dokládá i figurální vyobrazení 12 různých oblastních krojů, nebo 76 městských znaků měst Poohří,“ upřesňuje Zahradníček. Kamna podle něj byla součástí konfiskace sbírek ateliéru W. Russe na základě vyvlastnění podle tzv. Benešových dekretů a následně byla převzata Městským muzeem v Lokti. „Pominu-li sudetoněmeckou minulost národopisných spolků, které si kamna objednaly, sám jejich autor W. Russ byl odsunut transportem z Nového Sedla týden po konfiskaci jeho majetku 25. 3. 1946. Nejedná se tedy o „pozůstalost“, jak informovala některá média, ale o konfiskát na základě tzv. Benešových dekretů,“ říká Zahradníček. Město Cheb podle jeho vyjádření kamna nikdy nevlastnilo.

Soudní spor?
„ Za války neopustila ateliér W. Russe, pak byla převzata Městským muzeem v Lokti, kde byla vystavena v Rytířském sále (1947-1980). Poté byla z ideologických důvodů rozebrána a převezena do Muzea v Chebu, kde byla do roku 1993 uskladněna v krabicích. Po navrácení hradu Loket městu Loket v roce 1991 byly učiněny okamžitě kroky k navrácení také movitého inventáře (tzv. Loketské sbírky). Je s podivem, že právě v období tehdejších žádostí města Loket (a možná jim navzdory) byla Egerlandská kamna naprosto neodborně, bez stavebního povolení narychlo instalována na chebském hradě. Mnohaleté úsilí města Loket bylo korunováno v roce 2013 Smlouvou o bezúplatném převodu vlastnictví movitých věcí mezi Českou republikou – NPÚ a městem Loket včetně Schvalovací doložky Ministerstva kultury ČR (jedná se o navrácení zhruba 10 tisíc sbírkových předmětů!) V září r. 2014 město Loket požádalo Karlovarský kraj o spolupráci při navrácení zbytku Loketské sbírky, která se mezitím stala součástí sbírek Karlovarského kraje. To bylo dáno na vědomí i městu Cheb, které se v té době vyjádřilo, že má zájem na odstranění kamen ze svých prostor. Partnery pro jednání o konfiskát – sbírku W. Russe včetně Egerlandských kamen je tedy město Loket a Karlovarský kraj. Nejsou tedy přípustná prohlášení pana starosty Navrátila z Chebu typu „Kamna za miliony vám nevrátíme!“, protože je Cheb nikdy nevlastnil a Karlovarský kraj neeviduje žádnou podobnou žádost, jakou učinilo město Loket,“ uvedl místostarosta Zahradníček s tím, že z uvedených informací je zřejmé, že spor je veden výlučně v rovině město Loket – Karlovarský kraj.
„Existuje zde precedentní dohoda mezi státem a městem Loket. Zároveň je zde také zásadní argument v podobě platnosti českých zákonů (vyvlastnění na základě tzv. Benešovy dekrety). Darováním konfiskátu sbírky W. Russe Karlovarským krajem městu Loket by se tak předešlo zbytečnému soudnímu sporu. Nárokuje-li si město Cheb vlastnické právo k uvedeným kamnům, nechť následně podá žalobu o určení vlastnictví na město Loket,“ dodal Zahradníček.