V minulosti ředitel Loketských městských lesů a starosta, dnes už jen zastupitel města Loket. Rozhovor s Jaroslavem Hlavsou (ODS) připravil Kristián Šujan.

V září 2014 jste se do zastupitelstva za ODS dostali Vy a pan Novotný. Jak si vysvětlujete tento výsledek – pokud mohu používat výraz – tuto prohru?
Možná Vás to překvapí, ale já se opravdu necítím poraženě. Po tom všem, co našim volbám předcházelo, stále zůstalo dost lidí, kteří nám důvěru dali. Jistě, většina voličů zastává poněkud jiné hodnoty než já. To se ukázalo ve volbách do krajského zastupitelstva, parlamentu, volbě prezidenta, a zjevně i ve volbách do místního komunálu. Málo kdo dnes vnímá politiku jako službu. Spíše převažuje názor, že je to kšeft, jako každý jiný. Často můžete zaslechnout hlas lidu: „je šikovný, tak toho prostě využil“, nebo podivně přející postoj: „ruku na srdce – nechoval bych se jinak“. I to je naše česká realita. Po hospodách nadáváme na poměry, které vlastně sami vytváříme. Pořád ale zůstává dost lidí, kteří mají potřebu s tím něco dělat. Někteří z nich, jako třeba Petr Adamec, se dostali i do zastupitelstva a čile se angažují, pracují. Rezignace a postupné smíření se s poměry, to bych vnímal jako svoji prohru. Ale to se neděje. Získali jsme dva mandáty z patnácti v situaci, kdy se ODS pohybovala na hranici klinické smrti, a do komunálních voleb jsme šli pod touto značkou přesto, že jsme věděli, že nám to hlasů nepřidá. Chtěli jsme být čitelní, hrát fér, neschovávat se za cizí značky a různá sdružení. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že hlavně na své místní úrovni máme jako „partaj“ hodně nedostatků. Nestačí se distancovat od některých, v Lokti zdomácnělých praktik, nebo planě moralizovat. Musíme být aktivnější, a to je hlavně můj rest.

Jedna ze známých tváří vaší kandidátky, ředitelka ZŠ Loket Gerta Míková, přešla od vás k TOP 09. Mluvil jste s ní o tom, proč se tak rozhodla?
Tak to se odehrálo de facto již v průběhu minulého volebního období. Osobně jsme to neprobírali, ale důvody jsou myslím nasnadě.

Jaké důvody máte na mysli?
Chtěl jsem tím říci, že vztah mezi městem a ředitelkou jeho ZŠ by měl být přinejmenším standardní, což by její místo na mé kandidátce určitě nezaručovalo. Možná, když tak o tom přemýšlím a reflektuji i své ředitelské období, bychom se místně – politické angažovanosti jednotlivých ředitelů měli do budoucna vyvarovat.

Loketské městské lesy odvádí do městské pokladny ročně 15 miliónů korun. Jak vnímáte tento aspekt a celkově situaci ve firmě LML?
Výrobní cyklus v lese je stoletý. Z toho je zřejmé, že lesní hospodářství se nedá zázračně zařídit za rok nebo dva. Současně velký odvod je postaven především na dlouhodobé práci lidí, kteří firmu budovali, moji maličkost nevyjímaje. Zakládal jsem ji jak známo v r. 92. Zmíním tři základní faktory pro nastavení současného 15 milionového nájmu.
1/ Podstatný je rozsah majetku a stav lesních porostů, který je i podle slov současného ředitele velmi dobrý. Díky tomu došlo v novém plánu od r. 2012 k navýšení možnosti těžby z 26 000 na téměř 35 000 m
2/ Druhým podstatným faktorem je trvale rostoucí cena dřevní hmoty. Podle oficiálních údajů Ministerstva země dělství došlo od r. 2010 do dnešních dnů k více než dvojnásobnému (!) nárůstu ceny dřevní hmoty v ČR. Efekt z těžby je tím několikanásobně vyšší.
3/ Třetím podstatným faktorem jsou nepochybně i úsporná opatření zavedená na firmě novým vedením. K posouzení celkové situace nemám dost informací. Některá úsporná opatření jsou logická a nejspíš bych je byl nucen zavádět i sám, s některými jako bývalý ředitel prostě nesouhlasím, prosazoval bych jiný postup. Hodlám v tomto směru udělat novému vedení návrh tak, aby každý zastupitel měl k dispozici potřebné informace. Jinak obecně mám pocit, že dlouhodobé cíle zadané před časem společnosti, jako využívání peloidu, dřevovýroba a těžba kamene, spíše stagnují. Co se mi vysloveně nelíbí, je personální politika. Na komunální firmu mi přijde dosti agresivní, až bezohledná. To se projevilo nejen při odchodech kmenových zaměstnanců do důchodu, kde jim nikdo ani nepoděkoval, ale také při poslední propouštěcí sérii, odůvodněné přílišnou kvalifikovaností lesních dělníků. Stali se pro firmu příliš drahými, výhodnější je zaměstnávat živnostníky. Obávám se, že se začínáme přibližovat modelu LČR, a toho bych se nerad dožil.

V roce 2013 dílčí mimořádná inventura na Lesích ukázala, že z komplexu Ekofarmy v Horách v minulosti zmizelo velké množství věcí a zařízení v celkové hodnotě zhruba za 600 tisíc korun. Zjistilo se již, kam se tento majetek poděl?
Já si myslím, že to byla jedna ze zbytečných bublin hnaných absurdně až k trestní odpovědnosti. Nemůžu vyloučit drobná pochybení (krade se jak známo všude), ale celý ten postup, ne jen soupis, byl podivný. Například údajně chyběly počítačové sestavy staré cca deset let (zůstaly údajně na půdě Supího potoka). Jejich faktická hodnota byla nula, ale pro větší efekt se všude uváděla cena pořizovací, v řádech statisíců. Namísto sezvání likvidační komise, která by věci vyřadila během několika minut a napravila šlendrián v inventurách, však bylo podáno trestní oznámení. Dále dle soupisu chyběly dubové stoly a lavice – dnes jsou součástí předzahrádky na farmě a další chybějící stolky a lavice jsme věnovali na vybavení družiny, ordinace… Celou farmu jsme vybudovali z nuly a sehnali jsme na to spoustu dotačních milionů. Na konci budu popotahován za chybějící ložní prádlo, chybějící noční stolek nebo lampičku? Vždyť je to směšné. Víte, já jsem před časem zašel na pivo k novému nájemci penzionu panu Argmanovi, abych si udělal představu o jeho záměrech. On se netají tím, že mu tohle místo učarovalo, a chce se zde realizovat dlouhodobě. I on, jako schopný podnikatel, velmi rychle pochopil, že to bez investic nepůjde. Celý areál začal opět vypadat celkem hezky, je vidět že se opět rozvíjí. Na odchodu mi řekl, že je mu líto toho, jaké to všechno vzalo konce. Vyjádřil se v tom smyslu, že za to, co se nám povedlo vybudovat z vybydleného muničáku, bychom si zasloužili spíše sochu v nadživotní velikosti, než tahání po vyšetřovatelích a novinách. Nemyslím si, že to byla pouhá zdvořilostní fráze.

Jak vnímáte po letech Vaše odvolání z pozice starosty, a následně i z pozice ředitele Loketských městských lesů?
Musím objektivně uznat, že v některých konkrétních případech se vyskytly poměrně závažné přehmaty. Týká se to kauzy pojištění soukromého vozidla bývalého ředitele lesů, kde padl již i pravomocný rozsudek a není tedy co zpochybňovat. Ještě větší chyby se můj kolega dopustil (přiznal a vysvětlil valné hromadě lesů) coby odborný lesní hospodář, při projednávání změny hospodářského plánu v r. 2006. Žádná faktická škoda tím lesům sice nevznikla (natož 70 mil. Kč – to je absolutní nesmysl), byl to ale fatální kiks, v důsledku kterého jsme de jure překročili stanovený těžební limit, tedy jsme porušili jedno ze základních ustanovení Lesního zákona. Bohužel chybu neodhalila ani dozorčí rada, ve které seděl i velmi renomovaný lesní odborník. Já také ne, a proto musím umět přijmout, jako tehdejší druhý jednatel společnosti LML, plnou odpovědnost. Tečka. Zkuste se na to ale podívat s větším odstupem. Za pětadvacet let porevolučního budování zanikla v Lokti spous ta provozoven, včetně větších zaměstnavatelů, jako byla porcelánka, či drůbežářský podnik. Já jsem se významně podílel na vzniku a rozvoji společnosti LML (a udělal jsem přitom spoustu chyb), která je dnes jednoznačně nejvýkonnější městskou firmou a bude hrát i v budoucnu zásadní roli pro rozvoj města. Myslím si, že i jako starosta jsem se snažil pracovat k jeho prospěchu. V politice se to ale mele pěkně zkrátka, jak zpívá Marek Eben a přirozeně mi trocha nahořklé pachutě na patře ulpěla. Neprožívám to ale nikterak dramaticky. Lidi jsou lidi, já taky. Spíše si pamatuji světlejší okamžiky i z těchto pohnutých dnů. „Ty se nemáš za co stydět, můžeš chodit po městě se vztyčenou hlavou“. To na odvolávacím jednání zastupitelstva hlasitě prohlásil člověk, který už v Lokti také Něco dokázal – Zdeněk Dvořák. Názor takových lidí pro mě má velkou cenu. Díky.

Pokud nejde o příliš osobní otázku, mnoho občanů určitě zajímá, jakou práci dnes bývalý starosta a manažer velké lesní firmy vykonává. Zůstal jste u lesnického řemesla?
Jak jste možná zaregistroval, rozhodli jsme se s mojí paní obnovit tradici loketských perníků. To obnáší mimo jiné kompletní rekonstrukci přízemních prostor, které jsme si dlouhodobě pronajali. Větší část nové výrobny už máme hotovou, ale ještě toho dost zbývá. Odhaduji, že do začátku prázdnin budu dále zastávat funkci „univerzálního řemeslníka“. Pak se opět porozhlédnu po nějaké lesnické činnosti. Nic stálého v současnosti nemám.

Pojďme k aktuální práci zastupitele. Kdybyste měl jednou větou popsat atmosféru na radnici v Lokti, dokázal byste to?
Proč tolik prostoru, stačí tři slova. Normalizace po Loketsku.

Počkejte, s normalizací jsou přeci spojena slova jako cenzura, propouštění ze zaměstnání, personální čistky… máte snad pocit, že se něco podobného děje i na radnici v Lokti?
Tak na to již jedna věta opravdu nestačí. Zkusím to zkráceně:
V civilizovaných městech si musí politik dávat velký pozor, aby nebyl spojován s nějakým mocným místním podnikatelem. Známá je kauza primátor Bém: podnikatel Janoušek. Naše slavná Topka si ale, v naprostém rozporu se svou počáteční rétorikou, posadila Janoušky přímo do všech nejvyšších orgánů města. Stalo se to normou. I vrabci na střeše si šuškají, kdo to u nás všechno řídí, kdo je medvěd a kdo medvědář.
– Cenzura? Ta je nahrazena rafinovanější, někdy až dojemnou, propagandou. Janouškové by pro Loket doslova dýchali, a to z čirého altruismu. Kritici jsou neobjektivní, většinou jenom závidí a vyvolávají blbou náladu.
– Vyhazovy? Nejvyšší kvalifikací je absolutní loajalita. Ani v dozorčích či správních radách (lesy, hrad) pro zástupce opozice místo nezbylo. Tím se dostáváme do problému, o kterém psal minule kolega Adamec. Vnímám to podobně. Tihle Janouškové ze své přirozené podstaty mají tendenci podnikat se svým politickým mandátem (a nutno uznat, že občané jim dali silný mandát), rozdělují a panují. Bezesporu jsou schopní a pracovití. Táhnou za jeden provaz a dosahují i slušných výsledků. Jejich cílem ale a priori není služba městu a jsou schopni prosazovat i čistě své, soukromé, a městu neprospívající zájmy. To je v kostce můj neobjektivní názor na normalizaci.

(pokračování rozhovoru v červnových Loketských listech)