Přestože hrozba zrušení Střední průmyslové školy v Lokti stále není zažehnána, vedení města možná přišlo s nápadem, jak situaci zachránit. „Chceme od Kraje převzít za jednu korunu budovu internátu s jídelnou na náměstí, která je v roční ztrátě cca 300 tisíc korun. Vše zachováme tak, jak je, včetně jídelny i studentského ubytování. Nevyužité prázdné prostory v horních patrech bychom navíc mohli začít komerčně využívat, případně sem přesunout dočasně, po dobu opravy budovy na Supím Potoce, sídlo Loketských městských lesů. Výsledek toho všeho může být to, že se budova nakonec ročně dostane do zisku,“ řekl na zasedání zastupitelstva starosta Zdeněk Bednář. Ten se spolu s radním Petrem Zahradníčkem a ředitelkou SPŠ Loket Danou Krulišovou sešli na společné schůzce s karlovarským hejtmanem Josefem Novotným i náměstkem pro školství Václavem Sloupem, kde o tématu převodu jednali.
„Oběma se tato alternativa líbila jako vhodná. Ztrátu 300 tisíc si vezme město na sebe a bude se ji snažit eliminovat. Teď bychom si zde měli říci, zda je to správná cesta a jak dál v celé záležitosti pokračovat,“ sdělil dále Bednář, který spolu s radním Zahradníčkem nevyloučil ani opravení celého objektu.

Internát SPŠ Loket na náměstí. Foto/Karolína Šebová.

„Budeme tak vlastně investovat do svého. Kraji samozřejmě necháme předkupní právo,“ upřesnil Zahradníček.
Poměrně elegantní návrh se ovšem nesetkal s pochopením u některých zastupitelů, překvapivě pak u ředitelky školy Dany Krulišové. „Chtěla bych, aby si zastupitelé uvědomili, že tento závazek, který na sebe bereme, je poměrně velký, a předáme ho i těm, co přijdou po nás. Není tam rozdíl jenom nějakých 300 tisíc, ale minimálně půl milionu. Mzdy, které tady jsou, byly částečně dotovány z provozu školy a školní jídelny,“ řekla Krulišová s tím, že od zastupitelstva potřebuje „nějaké noty“.
Její slova však zvedla ze židle zastupitele Patrika Stangara. „Danuš, prosím Tě, já teď nevím, jestli úplně dost dobře chápu tvůj výstup. Co chceš po nás? My jsme ti už nabídli návrh řešení. A to zadání je jasný. A je to tvůj úkol – zachraň průmyslovou školu v Lokti! To znamená, hledej řešení, tak, aby to šlo a my ti s tím rádi pomůžeme. Byl bych rád, abychom tady neslyšeli tisíc důvodů, proč to nejde, ale jeden jediný, a to ten výsledný, o kterým budu přesvědčený, že je správný… protože tu průmyslovku tady potřebujeme!“ reagoval Stangar, kterému ovšem Krulišová vzápětí kontrovala.
„Já jenom říkám, že chci přesné zadání, to znamená, nejdříve jsme hovořili pouze o internátu, teď už hovoříme o internátu a jídelně,“ odpověděla Krulišová, což už nadzvedlo i starostu Bednáře.
„Pořád jsme hovořili, Dano, o obojím, o internátu i jídelně. Internát je totiž ztrátový, jídelna je výdělečná, celý tento objekt, tak jak bylo tebou předloženo, byl ve 300 tisícové ztrátě. Velmi dobře si navíc určitě vzpomeneš, když jsem já před hejtmanem argumentoval tím, že bychom to mohli rozšířit třeba o dům s pečovatelskou službou, kde by se mohlo vyvářet pro ty babičky a dědečky, a ty jsi řekla, že kapacita je naplněná – přitom to příliš nechápu, když výrazně klesl počet žáků. Nicméně jsi dále řekla, že by rozšíření jídelny stálo stovky miliónů, načež i hejtman se pousmál. Za stovky miliónů postavíme novou vývařovnu pro celý region,“ informoval Bednář.
Další část diskuse se už naplno vyhrotila. „Možná by tady mělo i nahlas zaznít to, že to pořád není dogma, ale že jde jen o jedno jediné řešení. Můžeš přijít s variantním řešením čehokoli jiného, že budeme třeba sázet sportku, když to přeženu. Speciálně pro tebe jako ředitelku by měla být záchrana školy prvořadým zájmem,“ řekl zastupitel Stangar.
„No, Patriku, já ti mohu říct jednu věc. Už několik let bojuji o záchranu této školy. Stálo mě to několik let intenzivní práce. A teď tedy abych se vrátila k tomu zadání – chtěla bych nadefinovat tu věc, protože my si teď musíme sednout. Já potřebuju papír k tomu, abych mohla všechno začít počítat,“ odvětila Krulišová.

„Já nevím na co papír! Jako jaký papír? Snad přeci víš, co kolik stojí,“ reagoval Bednář.

„Já to vím.“ (Krulišová)

„Tak nám to předlož.“ (Bednář)

„Vždyť jsem vám to už předložila.“ (Krulišová)

„Nepředložila. Změnily se přeci ceny energií od roku 2012. Veškerý rozbor nákladů a výnosů.“ (Bednář)

„Jenom pro vaši informaci, my jsme tabulku za rok 2012 počítali celé loňské školní prázdniny. A tobě to přijde nemyslitelné, ale v té školní jídelně je třeba 6 druhů počítání obědů.“ (Krulišová)

Do diskuse se následně pustil opět i radní Zahradníček. „Chceme zachránit školu?“ zeptal se směrem k ředitelce. „Ano,“ odpověděla Krulišová. „Tak to spočítejte za týden,“ pokračoval Zahradníček. „Já to můžu spočítat za dva dny. Ale přijdu a ty mi zase řekneš úplně něco jiného. Já chci přesné zadání. To znamená, chceme tento dům převést za korunu a budeme tam poskytovat ubytovací služby a školní stravování. Nic víc, nic míň. Tohle chci, aby prošlo radou a zastupitelstvem města,“ kontrovala Krulišová. To už zastupitel Patrik Stangar opět stál na nohou.

„Zastupitelstvem města, když tak mě opravte, může projít jedno jediné – zastupitelstvo města pověřuje paní inženýrku Krulišovou, jako manažerku Střední průmyslové školy k tomu, aby nalezla řešení tak, aby ta škola mohla dál fungovat. To je všechno! Ty tady nechtěj po nás konkrétně co – to je tvým úkolem! Ty můžeš od nás dostat akorát impulsy a pomoc v jednáních, ale ty hledáš to řešení. My si furt nerozumíme! Nezlob se na mě, nepochopila jsi to do teďka,“ dodal Stangar.
K němu se připojil radní Zahradníček. „Přemýšleli jsme o privatizaci školy, že bychom ji udělali městskou, ale tohle je přeci tak elegantní řešení s tím, že budeme investovat do vlastního při zachování jídelen a internátu, kde i jedno patro je volné a opravdu by tam na přechodnou dobu mohly mít sídlo třeba Lesy. Teď jde o to, připravit na papír, co ten provoz toho baráku stojí, kolik je tam zaměstnanců, kdo a z čeho to platí, a potom na základě tohoto rozboru zjistit, jak postupovat dál. Ale musíme přijít s nějakým návrhem,“ řekl Zahradníček.
Když už zastupitelé chtěli zformulovat konečné vyjádření, ze strany ředitelky Krulišové se opět projevily pochyby.
„Zastupitelstvo města projednalo informaci ohledně jednání se zástupci Karlovarského kraje ve věci… já nevím, Dano, proč ne. Co je zase?,“ divil se starosta Bednář při pohledu na ředitelčin výraz v obličeji.
„To je jak u blbejch na dvorku,“ odvětila Krulišová. „Cože? No, to jsem řekl před hejtmanem, že si hrajeme jak blbý děti, nebo jak jsem to tam řekl. To není přeci jak u blbejch, všichni to pochopili, jen ty ne,“ odpověděl Bednář, na kterého navázal i zastupitel Jaromír Ungr. „Chci se zeptat, Dano, ty jsi proti tady tomu?“ zeptal se Ungr. „Nejsem proti, ba naopak,“ odpověděla Krulišová: „Já jsem tady tomu velice nakloněna. Ale. Vy třeba řeknete – tak to nějak spočítej, to nejde nějak spočítat. Protože ve chvíli, kdy tam udělám jakoukoli sebemenší chybu, nebo se odkloním, pak to nevyjde, a pak tady budete vy, kdo mně budete spílat, že to není dobře spočítané.“
Ani tato poznámka nenechala Patrika Stangara klidným. „Ve finále, když se nad tím zamyslíte, tak je špatně i to, že ředitelka předkládá radě podklady, aby oni rozhodli o tom, jak to zařídit. Ředitelka by měla předkládat návrhy, mělo by to jít od tebe! Ty jsi manažer, a ty bys to měla někam táhnout!“ řekl rozhořčeně Stangar.
„Patriku, já tě upozorním, já tohle to dělám, ale svému zřizovateli,“ odvětila Krulišová a vysloužila si poslední reakci. „Ale ty tady seš jako zastupitel, který se snaží tu průmyslovku zachránit!“ uzavřel Stangar. Zastupitelstvo následně (27. března 2014) schválilo návrh, aby ředitelka SPŠ v Lokti Dana Krulišová předložila podrobný rozbor hospodaření budovy internátu za rok 2013.
Do dnešního dne (25. dubna 2014) nebyl rozbor hospodaření ze strany ředitelky předložen. Na přesná čísla si tedy budeme muset asi ještě „pár měsíců“ počkat…