Roku 2017 to bude přesně 200 let od doby, kdy se za záhadných okolností objevily dva údajně Staročeské rukopisy obsahující texty vztahující se k hrdinské české minulosti. Pomineme-li (neméně významný) „první starý rukopis“ – píseň Vyšehradskou, kterou objevil roku 1816 Josef Linda, a Milostnou píseň krále Václava objevenou roku 1819 J. W. Zimmermann, řeč je o tzv. RKZ, tedy Rukopisu královedvorském (RK) a Rukopisu zelenohorském (RZ, na fotografii).

Nejstarší původní hrdinská epika, nebo jen kvalitně zhotovená falza? Proti pravosti RZ vystoupil už Josef Dobrovský a označil za autora Václava Hanku. Ten měl přímé kontakty na okruh badatelů, již stáli za objevením zlomku Písně Nibelungů. Možná že tedy právě odtud čerpal Hanka inspiraci k vyhotovení české nápodoby. Na konci 19. století se k Dobrovského tezím přidali rovněž pražští akademikové Masaryk, Gebauer, Hostinský a Goll. Ti po důkladných analýzách (sociologická, lingvistická, estetická a historická) označili oba rukopisy za padělky. Po téměř dvou stoletích ovšem spory o pravost památek nadále trvají.

Na téma nejslavnějších českých „falzifikátů“ vedl rozhovor s Ing. Jiřím Urbanem, jednatelem České společnosti rukopisné, student Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Kristián Šujan.

Ing. Jiří Urban

Jaké části obou Rukopisů považujete za nejhodnotnější?
Není mi známo, že by se někdo snažil o klasifikaci estetické hodnoty jednotlivých básní (správněji zpěvů), jejichž vysokou estetickou hodnotu dnes uznávají i současní odpůrci jejich pravosti. Nicméně, přední znalec Julius Enders upozorňoval na mimořádné kvality balady Jelen. Pokud se týče hodnoty jednotlivých zpěvů pro poznání našeho dávnověku, má z tohoto hlediska zvláštní význam zpěv Záboj a Slavoj z RK a Libušin soud z RZ.

Rád bych se zeptal na samotnou pravost RKZ. Výzkumný tým Miroslava Ivanova po dvouletém zkoumání v roce 1970 přeci odhalil, že Rukopisy jsou nesporná falza a za údajné pachatele označil Václava Hanku a Františka Hořčičku. Co byste vzkázal zastáncům této teorie?

Těm, kteří se dnes opírají o závěry Ivanovova týmu, bych vzkázal toto:
1. Aby si pozorně pročetli text tzv. protokolů o zkoumání RKZ a některých dalších rukopisů Národního muzea (NM) v Praze, zveřejněný ve Sborníku Národního muzea a přezkoumali, zda má povahu skutečných protokolů a do jaké míry jsou tvrzení týmu opřena o chemické důkazy.
2. Aby se seznámili s materiály oponentní komise Kriminalistického ústavu z roku 1975 a se Stanoviskem komise pro posouzení Protokolů o chemickém zkoumání Rukopisu královédvorského a zelenohorského z roku 1992.
3. Také bych doporučil jejich pozornosti na studii dr. Sršně z Národního muzea o Václavu Hankovi, zveřejněné ve Sborníku NM v roce 2009.

Jak vůbec probíhají podobné studie a analýzy? Co vlastně mají prokázat?
Ilustrativní případ je analýza Bělohoubkova z roku 1886. Tento badatel vyvinul řadu testů, které měly ukázat, zda inkoust prostoupil hluboko do pergamenu, nebo je dosud spíše na povrchu. Inkoust (na rozdíl od barvy, kterou jsou psány některé rukopisy) je totiž chemicky aktivní a prostupuje do hloubi pergamenu. K tomu potřebuje čas. Na podobném principu spočívá i nově objevená metoda (Augerova), která zjišťuje, jak se inkoustový tah časem rozpil do šířky. To se dá změřit a na rozdíl od Bělohoubkovy metody je tato nedestruktivní. O této a jiných metodách napsal články RNDr. Karel Nesměrák, současný předseda naší společnosti.

Závěrem, plánuje Vaše občanské sdružení Česká společnost rukopisná k významnému roku 2017 nějaká nová bádání v oblasti RKZ?
Při řešení této otázky je nezbytné odlišit průzkum hmotný od ostatního. Naše společnost nemůže provádět hmotné zkoumání bez souhlasu kompetentních institucí. Těmi je Národní muzeum, případně Ministerstvo kultury. Kromě toho je zde problém potřebného přístrojového vybavení a příslušných odborníků. Můžeme jen dát podnět, aby příslušné instituce daly souhlas k průzkumu třeba nějakou novou metodou na nějakém pracovišti, které by bylo ochotno a technicky schopno zkoumání provést. Takové podněty už dány byly, ale setkaly se s odporem u vedení Národního muzea. Nevylučuji však, že v budoucnu bude naše Společnost podobný podnět opakovat.