Hollywoodské hvězdy, divoké večírky, ale zejména pak záslužné benefiční akce a výjimečná přehlídka filmové tvorby. To vše a mnohem více nabídl 48. ročník mezinárodního filmového festivalu (MFF) v Karlových Varech, velkolepý svátek všech milovníků kinematografie a zábavy, na který se tento rok opět sjely desetitisíce lidí z celého světa.

Travolta z Pomády, Stone z kamene
Letošní ročník zůstane v mysli návštěvníků, novinářů i pořadatelů již nadobro spjatý s hollywoodskou jedničkou Johnem Travoltou. Ten v zahajovací den, pátek 28. června, pár minut po půl třetí ráno přiletěl soukromým letounem Challenger na karlovarské letiště a od té doby o sobě dával slyšet téměř každou hodinu. Obrovské překvapení pak zažili téhož dne hodinu před půlnocí návštěvníci karlovarského letního kina, kteří se přišli podívat na film Pomáda. Přímo za nimi totiž Travolta dorazil a kultovní snímek osobně uvedl. Americký herec se pak ochotně fotografoval s fanoušky, lovcům autogramů daroval několik podpisů, a na pódiu dokonce zatancoval. „Jste úžasní. Doufám, že se budete všichni dobře bavit,“ popřál Travolta a svými tanečními kreacemi si vysloužil od dvoutisícového publika další mohutné aplausy.
Jeho neméně hvězdný kolega, režisér a scenárista Oliver Stone, se postaral o závěrečný den festivalu, ovšem v opačném slova smyslu. I přes pořadateli avizovaný příslib, že v sobotu 6. července přijde do stejného letního kina představit projekci snímku Wall Street, Stone mezi fanoušky nakonec nedorazil. Stovkám diváků to sdělil zdejší rozhlas s tím, že se to vlastně dalo očekávat. „Mistr je unaven,“ zaznělo vysvětlení. „Travoltu jsem kvůli školním povinnostem viděla jen v médiích, proto když jsem zjistila, že tu má dnes večer být Oliver Stone, nemohlo mě nic zastavit. Teď jsem zdrcená, že se na nás vykašlal, udělal nám opravdové překvapení. Potvrdil tím svou neochotu a kamennou povahu. Nicméně jeho Wall Street je perfektní,“ řekla v nedělních ranních hodinách Claudie Růtová z Kraslic. Po čas festivalu se pochopitelně kromě zahraničních filmových mistrů objevili i čeští umělci.

Hudební comeback Lucie
Přestože v sobotu 29. června na anglickém festivalu v Glastonbury zahráli legendární Rolling Stones, návštěvníci Karlových Varů byli zvědaví na jinou skupinu. V Poštovním dvoře na kraji lázeňského města totiž exkluzivně vystoupila skupina Lucie v původním složení – Robert Kodym, David Koller, Michal Dvořák a P.B.CH. Kapacita koncertu byla omezená na počet 1 500, a tudíž lístky získali jen ti nejrychlejší. Mezi ty patřil například i Šimon Dvořák ze Sadova. „Čekal jsem dvě hodiny na vstupenku, ale vyplatilo se. Ocenil bych hlavně skvělý zvuk a bravurní zpěv Davida Kollera,“ zhodnotil téměř hodinu a půl trvající koncert Dvořák. „Vystoupení bylo nabušené energií. Odcházela jsem z koncertu víc než spokojená. Myslím si, že jejich comeback stojí za to a máme se ještě na co těšit, až vyjedou na republikové turné,“ dodala Nikola Pavlisová ze Sítin, která si na lístek počkala taktéž dvě hodiny. Téměř v závěru koncertu baskytarista Petr Chovanec alias P. B. Ch. zahrál na svůj nástroj melodii Summer Nights z Pomády, čímž odkázal na noc před koncertem, kdy kapela s Johnem Travoltou společně slavila zahájení MFF.

Nemoc motýlích křídel
Součástí filmového svátku zůstává také charitativní činnost, jejíž nejvýznamnější představitelkou se letos stala bezpochyby herečka Jitka Čvančarová. Ta působí jako patronka sdružení DebRA, které podporuje a zvyšuje kvalitu života lidí s tzv. nemocí motýlích křídel, vrozenou a nevyléčitelnou chorobou, projevující se tvorbou ran a puchýřů na kůži nebo na sliznicích. Herečka spolu s dalšími osobnostmi, jako ministrem zdravotnictví či Ondřejem Brzobohatým, představila projekt Ostnaté kavárny u Smetanových sadů. „Návštěvníci si u nás mohli dát jednu z nejlepších a nejlevnějších káv v Karlových Varech a ocitnout se v takovém světě, jak ho vnímají lidé, jejichž kůže je křehká jako motýlí křídla. Zakoupením kávy pochopitelně přispíváte na naše sdružení,“ zmínila Čvančarová, která se veřejnosti ještě několikrát představila – například s akrobaty DaeMen na kolonádě či v rámci Media party v Poštovním dvoře.

Důležití brigádníci
Bez pomoci brigádníků, hostesek a vůbec všech pracovníků by ovšem MFF vůbec nemohl vzniknout. Například hostesky před dvoupatrovou budovou České televize rozdávaly gumové medvídky či koláčky. Zájemci se navíc mohli vyfotografovat s postavami z kreslených seriálů nebo se samotným Večerníčkem. „Pro návštěvníky jsme měli připravené nejrůznější besedy s tvůrci českých filmů, workshopy, otevřené diskuse a také dobré pohoštění a propagační předměty. Budeme se těšit, že náš stánek navštívíte i příští rok,“ vzkazuje za hostesky studentka Nikola Bartušková ze Sokolova.
Další pracovníky ze Sokolovska bylo možné potkat téměř všude. Brigádník Michal z Rotavy pracoval v půjčovně jízdních kol u hotelu Thermal. Že se jedná o velmi žádaný artikl, dokládá průměrnými statistikami. „Nezdá se to, ale kola tu jdou doslova na dračku, navíc když je pěkné počasí, projížďka karlovarskými ulicemi je přímo fantastická. Denně tu půjčíme tak tři sta až šest set kol,“ řekl během festivalu rotavský student.

Prodávání lahví s vodou, hlídání prostor v hotelích Thermal a PUPP či hlídka mobilního operátora Vodafone. Tam všude se sokolovští studenti uplatňovali a hosté to uměli náležitě ocenit. „Nejdéle jsme se zdrželi na pláži Vodafone za Vřídlem, kde se konala soutěž o koloběžku a tablet. Připadala jsem si skutečně jak u moře, organizátoři si zaslouží velkou pochvalu. Bohužel jsme nic nevyhráli,“ podotkla s úsměvem Bára Rožičová z Bíliny.

A kdo nepracoval, ten se buď kochal karlovarskou atmosférou, slavil na bujarých večírcích, anebo si dosyta užíval bravurní promítání. „Na filmový festival jezdím pravidelně již několik let. Ač fanynka filmu, paradoxně mi ve Varech o ně ani tolik nejde a většinou navštívím symbolicky jeden dva snímky, letos mě však nadchl životopisný Paradzanov. MFF je podle mě o nezaměnitelné atmosféře, kterou si dokázal udržet i po tolika letech, a já se jí vždy nechám ráda na chvíli unést,“ říká studentka Pavla Fraňková z Chodova, s kterou se do varských ulic vydal i kamarád David. Pro něj to byla premiéra a podle jeho slov zřejmě i derniéra. „Jsem tu vůbec poprvé. Nejsem fanoušek celebrit, takže ve mně festival žádný velký dojem nezanechal. Ve Velkém sále hotelu Thermal jsem zhlédl ruský film Hanba a nemůžu říct, že by se mi líbil, protože toto drama postrádá jakoukoliv zápletku, zvrat, či jiný zapamatovatelný okamžik a běžnému diváku, zmlsanému americkými akčními komediemi, připadá nudné a nezáživné,“ myslí si David Horák z Chodova.

Přestože během festivalového maratonu si každý z jeho účastníků udělal zastávku někde jinde, letošní ročník se do historie zapíše jasným přívlastkem – travoltovský. Právě hvězda Johna Travolty naprosto zastínila všechny herce a významné hosty, kteří by nebýt jeho přítomnosti zářili. Zda je to dobře, nebo špatně, na to si musí každý festivalový účastník odpovědět sám.

GLOSA: Jasný, to je Vojtěch Jasný
Kristián Šujan
Když jsem během festivalové přehlídky v Karlových Varech navštívil novinářskou Media party, na které se sešly stovky novinářů, všiml jsem si staršího muže v brýlích. Seděl na čestném místě na terase Poštovního dvora a ochotně přijímal zájemce na kus řeči. Jakožto filmový neodborník jsem ještě netušil, o jak významnou osobu se jedná.
Další den jsem se s kolegyní z České televize vydal na premiéru digitalizované verze snímku Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1968. Bohužel jsme nemohli najít, kde jsou Lázně III. Právě tam se film promítal. Doslova za pět minut dvanáct jsme procházeli kolonádou a narazili na staršího muže v brýlích, pospíchajícího na stejné promítání jako my. Stejný muž z předešlého dne! Díly skládanky se daly samy rychle dohromady a mně to konečně došlo: „Jasný, tady to je, vždyť to je Jasný.“
Pan režisér Vojtěch Jasný svůj snímek bravurně uvedl a usedl mezi diváky. Před začátkem samotného filmu se ještě postaral o kuriózní hlášku. Současně s koncem úvodní znělky generálního partnera MFF někdo z diváků otevřel dveře do sálu. „Běžte do prdele,“ zakřičel režisér a celý sál propukl v mohutný smích. Dodnes totiž nikdo neví, jestli jeho jadrné vyjádření směřovalo k hlavnímu sponzorovi nebo k pozdně příchozímu divákovi.