V České republice zemře v důsledku kouření ročně dle různých údajů 18 až 20 tisíc obyvatel[1]. Nejčastějšími chorobami spojenými s kouřením jsou cévní příhody mozkové a srdeční, onemocnění plic a nádorová onemocnění.

Co se týče našeho postavení v Evropě, pohybujeme se v mezích průměru – nejhůře jsou na tom v Řecku a na Maltě, kde kouří téměř polovina populace. „My jsme na tom srovnatelně s Itálií či Dánskem. V jednotlivých státech se ale výrazně liší poměr kouřících mužů a žen. Nejlépe je na tom asi Švédsko, kde kouří přibližně 17% mužů a mnohem méně žen. Je zde však výrazně rozšířený tzv. „snuss“, což je variantou žvýkacího tabáku,“ uvádí pro server Domorodci.cz koordinátor Linky pro odvykání kouření České koalice proti tabáku Šimon Macháček, který je nekuřákem, stejně jako všichni členové České koalice proti tabáku. „Lhal bych však, pokud bych tvrdil, že jsem to nikdy nezkusil. Bylo by asi dosti nepřesvědčivé, pokud bychom lidem radili, jak odvykat kouření, sami však s cigaretou v ústech.“

Macháček také objasňuje rozšířený mýtus, že stát má zájem na tom, aby kvůli spotřební dani z tabákových výrobků co nejvíce občanů kouřilo. „Pro stát jsou bezesporu výhodnější nekuřáci. Lze sice namítnout poměrně pochybný argument, podle kterého stát ušetří na zdravotním pojištění a na vyplácení důchodů u dříve zemřelých a získá také peníze ze spotřební daně, tyto „úspory“ však jsou stále převyšovány zvýšenými náklady na léčbu kuřáků. Toto je podloženo několika studiemi[2],“ vysvětluje Macháček.

3 krabičky týdně? 3krát bypass

Objektivní pohled na zpracování tématu kouření je nepochybně reálný, ovšem ne, když se dotýká autora článku samotného nebo nejbližších osob v jeho okolí. A právě v této situaci jsem, protože úvodní příběh mám rovnou „z první ruky“, od mého otce. I přes to se pokusím vymanit ze subjektivních pocitů a dle žurnalistických metod popíši jeho nedávnou kuřáckou příhodu, která ovlivnila celou naši rodinu.

57letý pan Jozef z Lokte u Karlových Varů koncem května 2012 nastartoval své auto a vyrazil za svými klienty. Věznice v nedalekém Horním Slavkově jich je plná a na něj jako vychovatele tak dennodenně čekají nejrůznější úkoly spojené s místními trestanci. Stres je plnohodnotnou součástí jeho práce a jakákoli chyba může mít fatální následky. „Když se něco má stát, cítíte to. Seděl jsem v kanceláři a něco mi říkalo, že dnes bude špatný den. Měl jsem takový ten mizerný pocit, jako když temný rytíř na obzoru jede na koni a zvedá výstražný ukazovák,“ popisuje s nadhledem pan Jozef. Předtucha ovšem neměla od skutečnosti daleko.

Po pěti hodinách usilovné práce se mu přímo v pracovně udělalo nevolno. „Nemohl jsem se najednou nadechnout, orosilo se mi čelo studeným potem a přemohl mě silný nával horka. Trvalo to asi dvě minuty, a pak mě začaly nepříjemně bolet zuby. O těchto příznacích jsem už toho hodně četl, takže jsem věděl, že mi asi jde o kejhák a že se dnes už v práci určitě nenaobědvám,“ vtipkuje vychovatel, který v tu chvíli ještě netušil, že polévku a druhé jídlo si v zaměstnání nedá jen dnes, ale ani v následujících měsících. Když totiž zavolal na padesát metrů vzdálenou vězeňskou ošetřovnu v přízemí, okamžitě mu nařídili, aby přišel. Změřili mu krevní tlak a také EKG, aby měl lékař jasný přehled o elektrické aktivitě srdce. Resumé ukázalo, že je čas přivolat co nejrychleji rychlou záchrannou službu. „Doktor se mě ptal, kde mě bolí a já mu celou dlaní ukázal na prsa. To byl pro něj jasný signál toho, že musí záchranku zavolat, protože mám symptomy infarktu.“

Za několik hodin už pan Jozef ležel na kardiocentru v Karlových Varech, kde strávil čtyři dny. Lékaři mu provedli předběžné vyšetření, které přineslo exaktní informaci – pacient má zúžené tepny kolem srdce a co nejdříve musí na operaci do Všeobecné fakultní nemocnice do Prahy. Čeká ho přemostění zúžených úseků tepen, v kardiovaskulární chirurgii známé pod termínem bypass. A to hned trojnásobný. „Když mě z Varů pustili, doktor mi doporučil, abych přestal okamžitě kouřit. Po čtyřiceti letech, kdy jsem týdně vykouřil tři krabičky, je to poměrně přelomová událost, ale vzal jsem to vážně a ze dne na den s tím skoncoval,“ říká. Stres, dědičnost, kouření – to vše bylo příčinou zdravotních komplikací, jež si nakonec vyžádaly i trojnásobný bypass.

Náročná operace v Praze trvala několik hodin a vyšla na více jak milion korun. Tyto operace se provádějí od devadesátých let minulého století a jen 30% pacientů se po nich může bez potíží vrátit do zaměstnání. Mezi ně patří i pan Jozef, kterého po operaci vyslali doktoři na měsíční rekonvalescenční pobyt do poděbradských lázní. Pan Jozef v současné době (červenec 2012) nekouří už téměř dva měsíce a za pár týdnů se znovu chystá do stresujícího zaměstnání. „Cigareta mi nechybí. Jsem sice více nervózní, mám větší chuť k jídlu a můj spánek je přerušovaný, ale jsem pevně rozhodnutý, že se ke kouření už nevrátím. Motivací pro mě je také finanční stránka.“

Pan Jozef má pro všechny, již se chystají krabičku s cigaretami odstranit ze svého denního programu, jasný vzkaz: „Chce to pevnou vůli, anebo přestože to nikomu nepřeji, projít si podobnou situací, jaká se letos stala mně. A vězte, že tenhle zážitek ještě několikanásobně upevní vaši vůli,“ dodal.

Lék, jak přestat? Nechlastejte!

O více jak třicet let mladší studentka pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Pavla Fraňková přestala s kouřením o letošních prázdninách. Svůj zlozvyk si pěstovala více jak 5 let. „Kouřit jsem začala chvíli před patnáctými narozeninami. A důvod? Nevím, socializace, dělat něco, co bude vadit našim, určitě to nebylo nějaké hluboké vnitřní pohnutí, prostě mi jednou nabídl kamarád, pak další den znovu, a tak to šlo dál,“ vypráví studentka bohemistiky. Než došla k onomu magickému rozhodnutí, že jedovatou tyčinku odhodí, uplynuly dlouhé roky. Cigaretu měla spojenou zejména s alkoholovými večírky. Tam se dokonce setkala i s aktuálním fenoménem u mladého člověka – sice nekouří, ale na četných společenských akcích mu nedělá problém skloubit alkohol a cigarety. A nárazově tak během večera vykouřit třicet až čtyřicet cigaret.

„Třicet cigaret a intoxikace alkoholem může snadno přivodit cévní mozkovou příhodu, arytmii a selhání srdce a ledacos dalšího,“ říká vedoucí primariátu mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice Karel Nešpor. Ten je autorem prostého návodu „Jak přestat kouřit“, kde tvrdí, že kuřák kouří vědomě. „Při každém vdechu vnímá všemi smysly, co cítí. Vnímá složky kouře jako kysličník uhelnatý, formaldehyd (páchne po mravencích), dehet, kyanovodík a jiné pochutiny. Tabákový kouř jich obsahuje asi 4000 a 100 z nich zvyšuje riziko rakoviny,“ oznamuje Nešpor, který je zastáncem i nejrůznějších odvykacích metod, které vyžadují smysl pro humor. „Člověk dá cigarety na nejvzdálenější místo v domě – třeba do poštovní schránky. Pak zajde pro rakovinovou tyčinku a krabičku vrátí zpátky nebo ji schová jinam. To je zvlášť vhodné pro lidi, kteří chtějí zlepšit kondici,“ popisuje v návodu primář.

 „Přestat jsem chtěla již delší dobu, ale absolutní většina lidí v mém okolí kouří také, navíc mám cigaretu spojenou s čekáním na tramvaj, s cestou do školy a spoustou dalších věcí. Nakonec jsem si ale řekla, že nemá cenu to stále odkládat, stanovila si datum a přestala. Pohnutkou byla hlavně změna životního stylu, strach o zdraví a soužití s přítelkyní, která je nekuřák,“ vyjmenovává Fraňková, která už nekouří dva týdny. Následuje doplňovací otázka, „jaký je lék na zlý cigaretový chtíč“? „Lék, jak přestat kouřit? Nechodit do hospody a nechlastat. A cítím se tak nějak normálně, nevím, co chceš dál slyšet. Žádná velká změna, snad jen to, že nesmrdím,“ odpovídá studentka explicitně.

Kuřákovy plíce v ruce

Je světlý slunný den a skupina studentů vchází do tmavé místnosti pitevny. Na stolech leží tři těla, u jednoho z nich, starého muže s amputovanou končetinou, stojí známý soudní patolog. Redakce jeho jméno zná. Právě ten sem pozval i pisatele tohoto článku a zároveň poskytl webu Domorodci.cz objasnění celospolečenské legendy – plíce kuřáka jsou černé.

Když jeden ze dvou zřízenců řezem v jeho střední části otevřel sledované tělo, studenti zavýskli. Netušili, že vše půjde tak rychle. V rychlém časovém sledu totiž patolog postupně vyjmul ze starého těla jednotlivé orgány, zvážil je a změřil. Po skončení pitvy všechny orgány vrátil zpět do těla zemřelého a zašil ho. Zastavil se však u plící, které byly pro studenty něčím neobyčejné – byly totiž posety černými skvrnami. „Kuřák,“ reagoval jeden z mladých, budoucích doktorů.

„Kdepak. Na plicích silného kuřáka jdou sice vidět dehtové skvrny, ale markantní rozdíl od orgánů nekuřáka to v žádném případě není. Plíce člověka, který nekouří, totiž mohou vypadat úplně stejně, protože denně jsme vystavěni výfukovým plynům z aut, kouři z továren a celkově špatnému životnímu prostředí,“ vysvětlil patolog.
Ten je zastáncem zpřísnění protikuřáckých zákonů, sám je ovšem kuřákem.
„Česká legislativa je v tomto směru mimořádně benevolentní a naprosto alarmující je zejména vysoké procento kouřících dětí a nezletilých. Nadto je nutno zmínit také zdravotní rizika spojená s pasivním kouřením. Na druhou stranu vás tu vůbec nechci nikterak moralizovat, musíte si zvolit sami,“ dodal patolog.

Podle statistik zkusilo 31 % kuřáků v Evropské unii v uplynulých 12 měsících přestat. V současnosti až do roku 2013 proto probíhá celoevropská kampaň „Ex-kuřáci jsou nezastavitelní“, která se snaží pomoci cigaretovým labužníkům s odvykáním. Pozoruhodná je tím, že místo toho, aby připomínala rizika spojená s kouřením, upozorňuje na pozitiva, jež přináší skoncování s tímto návykem. Využívá k tomu příběhy bývalých kuřáků a nabízí rovněž praktické rady. Web Domorodci.cz proto přeje všem bojovníkům pevnou vůli a jako pomůcku přikládá originální postup od českého primáře a specialisty na závislosti Karla Nešpora. Možná právě to je ten recept, podle něhož se začne většina Evropanů řídit. A až jim někdo zase v práci, na soaré či po obědě nabídne rakovinou tyčinku, s nadhledem zareagují: Děkuji, nemám chuť.