RECENZE

… přišel jsem, viděl jsem, zmizel jsem…
Jan Erik Vold, norský básník

Obloha tmavne, tři jezdci nasazují klobouky a vyráží do zadumaných zákoutí zadumaného světa. Každý na jinou světovou stranu, každý vstříc jiným osudům. Pár let uplyne, řeka se opět více zahloubí do svého koryta a krtci nory své krtčí zase o kousek prokrtiní. Ano, čas je zabiják a měří všem stejně, holomek. Je to tak a tak to je, naši jezdci jsou zpět a neúprosně z jejich tváří je cítit zápach probdělých nocí za svitu agresivních fluorescencí postapokalyptických benzinových pump, které jsou poslední oázou jistoty a prosperity pro obyčejné lidi. Myslím to upřímně.