Jako traktor s radlicí orající pole naše čisté duše rozorala v sobotu 11. února v loketském Gastru mladá hornoslavkovská uranová kapela Breakdown of Hate hrající styl k hornickému Hornímu Slavkovu souznějící alias metalcore. Kovy alias metal jsou s tímto městem spojena po staletí a celé okolí města je rozkopáno množstvím štol. Jakou z nich se vydala tato ambicemi hýřící skupina? Nejprve radno říci, že prostředí hospody Gastro je pro takové kapely jako dělané. Hospoda leží v zapadlém koutu našeho města, kde lišky dávají dobrou noc a tímto i celá atmosféra tohoto podniku je velice odlehlá a zvířecí. Zápach skrytých démonů a vášní je zde cítit silněji než jinde a já jako sváteční host jsem byl navíc okouzlen půvabnou výboušnou směsí huličské svobodomyslnosti a zastydlého pubertálního neofašounství, nemyšleno nijak hanlivě, jen čistě pozorovatelsky. A tímto prostředím ovlivněna a zároveň ho ovlivňujíc zasáhla kapela Breakdown of Hate srdce mnohých, některé nechala chladnými a některé jiné přiměla k odchodu, k jejich škodě.

Mohli se dozvědět leccos poučného o dnešní konec světa vyhlížející době. Jak to myslím? Již apokalyptické intro složené přes počítač kytaristou kapely Tomášem Štěpánkem (též výborným houslistou) předjalo onu nesmlouvavost a naléhavost celého koncertu. Celé vystoupení kapely se neslo v typické pro metalcore velmi brutální brutalistní brutalitě připomínající jakousi tovární hudbu, kde místo kytary byla slyšet sbíječka, místo bicích pneumatické kladivo a místo zpěvu výkřiky zdeptaného proletariátu. Jistě v tu ránu se může objevit otázka, jestli je tato záměna oprávněná či zda hudba by měla být přece jen něčím více než jen čistým protestem a výkřikem, nic nového nenabízejícím. Na tuto otázku odpovídám, že je velice oprávněná, jestliže splní tři základní podmínky. Kvalitu, autentičnost a nepostradatelný humor a zábavu. Jak těmito třemi uchy jehel prošla kapela Breakdown of Hate? Prošla uchy s odřenými uchy. Z čistě hudebního hlediska se dá toho leccos vytknout, od nepříliš velké rozmanitosti hudební přes nelibý anglický zpěv, vyrovnávající svou nevyrovnanost pomyslným tlačením na pilu až po velmi zastřené kytary, které by si zasloužily větší vyniknutí, protože především v nich se skrývá jistý potenciál kapely. Z hlediska autentičnosti bych byl o něco smířlivější. Jak jsem kapelu pozoroval, brali svou hudbu vážně, cele do ní vpluli, nechali se jí naplno pohltit a tento zážitek dokázali přenést i na fanoušky, což jest vždy hodné obdivu. Pokud bych co doporučoval, tak větší nadhled a z něj plynoucí větší originalitu a nezaměnitelnost, jež jediná jest cestou k úspěchu. S onou sebevážností je vždy však spojen zrádný rub alias nedostatek zábavy a humoru pro toho, kdo tento hudební směr nevyznává. Člověk, který očekává od hudby oproštění od každodenních starostí a alespoň chvilkové zaplašení stresů a depresí, kterými nás přetechnizovaný svět třetího tisíciletí zahlcuje, neodejde z koncertu této kapely o mnoho šťastnější a duševně vyrovnanější, ale spíše propadne ještě větší depresi, kterou je pak nutno dvojnásob zaplašit řádným alkoholovým raušem, který onu depresi posune do poetického kocovinového rána. Neříkám, že je to špatně, jen je potřeba o tom vědět.

Abych nebyl příliš depresivní, v konečném důsledku mě bezpochyby tento večer jednoznačně obohatil a v celku všech setkání, nejen hudebních, považuji tento večer za výrazně zdařilý a všem lidem všeho pohlaví i ras vřele doporučuji nebýt uzavření a nechat se osvítit pekelným jasem všech ocelárenských hutích. Breakdown of Hate znamená v překladu Selhání nenávisti, což poukazuje na to, že kapela je na dobré cestě přinésti něco nového, po tom, co matka nenávist selhala a na její místo nastoupily jiné svůdné ženy. Jaké to jsou? Andromeda, Anežka či Aurelie? Kombajn sklidil úrodu a příznačný výkřik zpěváka Radka dosud zůstal hluboko zaryt pod kůží: “Bůh neexistuje! Vy jste bohové! To je peklo!!!” Amen

Vítězslav Adamec