RECENZE: San Dal, Uraggan Andrew & Reggae Orthodox, The Spankers

Rasta, gandža a reggae

V duchu a atmosféře zahuleného mírného pohupování žil minulý pátek 16.září loketský hrad, jenž opět po nějaké době byl hostitelem významných kapel české reggae scény, s výlety i do jiných žánrů. Ale popořádku.
Okolo osmé hodiny večerní vykročila na tradiční dřevěné pódium plzeňská kapela San Dal, jež aktivně hraje od roku 2003 a za tu dobu se stala již pravidelným účastníkem všech tuzemských reggae festivalů, sama svůj styl definuje jako roots reggae, což značí, že se chtějí co nejblíže přiblížit zvuku a duchu původních uskupení ze 70. let, kdy tento hudební styl vznikal. Musím ale bohužel podle svého hudebního hlediska říci, že mě přiliš nepřesvědčili. Všechny písně plynuly v houpavém rytmu unyle jedna za druhou a mnoho zajímavých nápadů jsem neobjevil. Zpěvačka zpívající převážně anglicky nedovedla vstoupit do nějakého vzájemně objevného kontaktu s publikem a ostatní členové, mezi nimiž byli též tři saxofonisté, se celou dobu tvářili a hráli až příliš urputně se snažíc zůstat věrní všem jakýmsi pomyslným reggae pravidlům, jež je ale více svazovala než osvobozovala. Celkově však San Dal dovedl navodit jakousi úvodní atmosféru a tuto úlohu splnil v rámci možností dobře, zvláště pro některé dredaře, jimž tento koncert nebyl hudbou, ale rastafariánským obřadem.