V podzimních komunálních volbách obhájil post starosty města a možná nejen to je příčina, proč se Jaroslav Hlavsa, známý svou dýmkou a přátelskou povahou, neustále usmívá. Starosta Lokte, který se prý v duši stále cítí být lesníkem, odpovídal na otázky s nadhledem i s určitým nádechem pracovitosti, která mu je vlastní. Jaké plány má do budoucna? Chystá se prodat městské lesy či vybagrovat staré německé hroby? Co vlastně pro občany znamená, že Loket je 4. nejbohatším městem v republice? Nejen na tyto kontroverzní otázky najdete odpovědi v následujícím rozhovoru.

Pane starosto, z jakého důvodu se v loketském amfiteátru letos neodehrají tolik milované opery jako Nabucco či Rusalka?

To je celkem prozaický problém – financování. Sponzoři se nehrnou, získali jsme všeho všudy podporu 200 tisíc korun od kraje a byli jsme ochotni nést provozní náklady spojené s produkcí. Za těchto podmínek se ale nenašel nikdo, kdo by do toho šel, kdo by riskoval. Cena jedné „Rusalky“ je více než půl milionu a při obvyklé vrtkavosti počasí hrozí celkem reálné nebezpečí výrazné ztráty. Proto jsme pro letošní rok zvolili levnější koncerty vážné hudby. Ty budeme realizovat nikoli s tradičním pořadatelem, uměleckou agenturou JAN Production pana Ježka, který na vzniklou situaci reagoval pouze mediálně, ale ve spolupráci s Agenturou Vlny, která se běžně věnuje spíše poppovým produktům.

A vy jste s tímto řešením spokojený?

Je to provizorní řešení, se kterým nejsme smířeni – spokojeni. Spokojeni s tímto stavem mohou být ti, co vždy tvrdili, že „Ježek se na Rusalkách kapsuje“. Tak, letos se kapsovat nebude. Bohužel. Samozřejmě, že iniciativa závistivců končí zmíněným výrokem. Oni nic nenabízí, nic nepřináší. Závist je v našem kraji hodně rozšířený a zdomácnělý hřích a závistivec mimo jiné ubližuje i sám sobě. Ale zpátky k věci.  S krajskou radní pro oblast kultury inženýrkou Valjentovou jsme předběžně domluveni na některých krocích, které by našemu kulturnímu létu mohly do budoucna zajistit pravidelnou, širší podporu, pravděpodobně i ve spolupráci s přeshraničním partnerem. S přípravou příštího ročníku musíme začít prakticky okamžitě. Věřme, že se dílo podaří.

Jinak si myslím, že letošní kulturní program, a to nejen v amfiteátru je velmi slušný a prestižní. Za vše mluví například letošní program americko-anglické kapely Black Country, která v Evropě letos plánuje tři koncerty na trase: Vídeň – Loket – Paříž. To zní hezky, ne?

Mnozí zastupitelé si v poslední době stěžovali, že nemají žádné informace o hospodaření a investičních akcí městské firmy Loketské městské lesy (LML). Kde se můžu například dozvědět, jaké plánované investice firma chystá či jaký je její roční obrat?

Výsledky hospodaření LML je společnost povinna standardně zveřejňovat a navíc budou otištěny i v městském zpravodaji. Orientačně mohu říci, že roční obrat se pohybuje kolem 50-60 miliony korun. Jednatelé společnosti (já a Ing. Scheuer) mají právo rozhodovat o investičních prostředcích do výše 500tisíc korun samostatně a nad tuto částku si vyžadují souhlas valné hromady. Zastupitelé nově požadují jisté zpřísnění tak, aby jednatelé rozhodovali do 200tisíc, investice do půl milionu schvalovala valná hromada (rada města), a u investic vyšších navrhují pravidlo, že tyto budou podléhat předchozímu vyjádření, tedy „schválení“ zastupitelstvem.  Nebráníme se opatřením vedoucím k lepší informovanosti zastupitelů. Důležité a podstatné však je, že nikoli anonymní zastupitelé, ale konkrétní jednatelé společnosti jsou zodpovědní za firemní hospodaření a mimo jiné ručí za její závazky celým svým majetkem. Uvedu příklad:

Město Loket pronajímá významnou část svých pozemků nejen LML ale například i Sokolovské uhelné nebo soukromým zemědělcům.  U těchto pozemků zastupitele zajímá pouze účel a cena za pronajatý m², což jsou naprosto dostatečné a obecně srovnatelné informace. Nikoho ani nenapadne radit zemědělci (natož generálnímu řediteli Sokolovské uhelné), jaký si má koupit traktor nebo sekačku.  Protože tomu za a) nerozumí a za b) nenesou žádnou zodpovědnost za výsledek hospodaření.  U vlastní společnosti však tyto řídící tendence bohužel vždy byly a jsou, jakkoli i tady platí a) i b). Následků takovéhoto rozhodování v kolektivní (ne)odpovědnosti bych se velice obával.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že loketské lesy mají hodnotu zhruba miliardy korun. Město Loket je tak 4. nejbohatší město v České republice. Co to však znamená pro jeho obyvatele?

Z každého hektaru, který předáme do správy naší lesní společnosti (Loketské městské lesy) inkasuje Město Loket 1 tisíc korun ročního nájmu. Za komplet pronajatých pozemků to činí k dnešnímu dni téměř 5 milionů korun za rok. Bez těchto prostředků si neumím současný rozpočet města představit. Museli bychom přijmout opravdu drastická úsporná opatření na všech komunálních úrovních nebýt příspěvku od lesů. Chcete-li konkrétnější odpověď, pak tato částka v podstatě kryje roční potřebu prostředků pro oblast kultury, sportu a propagace v celém městě. Tedy náklady na provoz knihovny, hradu, infocentra, tělocvičny a sportovišť, včetně příspěvků každoročně rozdělovaných společenským, kulturním a sportovním organizacím.

Nebo druhý příklad: získané prostředky z lesního hospodaření nám kryjí náklady na zimní i letní údržbu komunikací, údržbu městské zeleně, náklady na provoz veřejného osvětlení a ještě něco přebývá.

Nadto třetí příklad. Celý loketský park „vznikl“ coby vedlejší produkt hospodářské činnosti LML s naprosto minimální potřebou investičních prostředků města.

Zeptám se z pohledu laika: je možné například prodat část našich lesů za zhruba 100 milionů, a z těchto peněz opravit třeba hřbitov a chátrající Dvoranu? Je to tak jednoduché?

Ano, laik se takto ptát smí, i když to je opravdu, ale opravdu velmi jednoduchá úvaha a tímto způsobem si popularitu budovat nehodlám. Dlouhodobě připravujeme prodej majetku v rozsahu oněch 100 miliónů, možná o něco více. Jsou to pozemky, se kterými se buďto nedá kloudně hospodařit, nebo pozemky, jejichž aktuální cena z nějakého důvodu mnohonásobně (100 – 1000 krát) přesahuje jejich roční výnosovou hodnotu. S utrženými prostředky je však nutno zacházet velmi opatrně. Musíme se snažit sehnat ke každé vlastní investované koruně alespoň tři korunky z Bruselu. Nemáme jenom Dvoranu. Chceme rekonstruovat Tovární, Revoluční a Rooseveltovu, odkanalizovat náměstí, ale i Nadlesí, stavět parkovací plochy, chodníky a tak dále.

Nemáte rád slovo dotace – nedivím se, zlí jazykové tvrdí, že evropské dotace vedou pouze k destimulaci práce, města jsou líná shánět prostředky jiným způsobem a spoléhají se pouze na tyto peníze. Vládne podobná situace i v Lokti?

Tuhle myšlenku může vypustit jenom ten, kdo si nikdy nezkusil sáhnout na dotační prostředky, kdo neví co je to za anabázi. Pro mne by bylo daleko pohodlnější postupovat v duchu vašeho předchozího doporučení. „Bouchnout“ nějaký kus lesa a něco rychle postavit, abych byl slavný.  Takhle se ale odpovědný hospodář nechová.  Destimulován se rozhodně necítím, naopak se snažím sáhnout po každé koruně „od jinud“, která by městu pomohla. Nevím, co přesně máte na mysli, když říkáte, že města jsou líná shánět prostředky „jiným způsobem“, ale troufám si tvrdit, že i v tomto ohledu je na tom Loket dost dobře. Viz hospodářská činnost lesů, kde dosahujeme suverénně nejvyšších výnosů z pronajatého majetku v kraji a řadíme se na přední místa v rámci republiky.

Druhá část otázky odpovídá tomu, proč nemám rád dotace. Ano, je to hra. Ne vždy čistá. Krom toho, že nejrůznější přerozdělovací mechanizmy vytváří podhoubí pro korupci, dochází celkem pravidelně k tomu, že dva ze tří projektů nejsou uspokojeny z důvodu nedostatku finančních prostředků alokovaných na vyhlášenou oblast podpory. To tedy přeneseně znamená, že dvě města ze tří vyhodila prostředky vynaložené na zpracování žádosti z okna. S většinou starostů se shodujeme v názoru, že systém rozdělování evropských peněz mohl být nastaven v případě městské samosprávy úplně jinak, jednodušeji a spravedlivěji. Je přeci naprosto absurdní, jestliže dvě města jsou nucena soutěžit o to, které z nich dostane prostředky na opravu kulturáku, přičemž uspokojeno může být z finančních důvodů pouze jedno.  Kulturák nebo třeba parkoviště či chodník potřebují samozřejmě obě města, a kdyby na začátku věděla, že mohou disponovat poloviční částkou, každý starosta by uměl s tou polovinou vystačit. Další absurditou jsou tzv. hodnotící kritéria. Nedávno mě jedno takové obzvláště povedené zvedlo ze židle. Dotace na opravy kaple sv. Anny a sochy sv. Jana Nepomuckého závisí mimo jiné na tom, zda se na realizaci bude podílet dostatečné procento ženského pohlaví a zda budou objekty využívány mládeží. Samozřejmě, že kritéria splníme. Nemohu se však zbavit dojmu, že už jsme se všichni zbláznili.

O jaké dotace se aktuálně hraje?

Aktuálně máme zažádáno o dotaci na integrovaný projekt „Výstavba záchytného parkoviště, rekonstrukce hlediště a jeviště, úpravy plochy pro sport za mostem a rekonstrukci mostu s vestavbou lávky“. To vše za zhruba 44 milionů korun s 85% dotací. Druhý projekt se týká podpory propagace cestovního ruchu za cca 2 miliony korun, kde je 85% dotace. A minulý týden jsem podal žádost o dotaci na rekonstrukci kaple sv Anny a sochy sv. Jana Nepomuckého rovněž za asi 2 miliony korun s 90% dotací. Na vyhodnocení našich žádostí si musíme počkat až do září.

Na 50% dotaci ministerstva kultury rovněž opravujeme dům číslo popisné 69 v podhradí a nedávno mi přišlo vyrozumění od „vnitra“, že nám přiklepli dotaci na hasičskou cisternu ve výši přibližně 20% předpokládané pořizovací ceny. Tady se musíme tedy ještě poohlédnout po nějakém doplňkovém zdroji.

Majetek města se rozrůstá téměř každý měsíc. Můžete prozradit, které lokality Loket tento rok vysoudil a jaké další jsou ještě ve hře?

Historický majetek máme již dávno vydán, bylo to zhruba 3 700 hektarů. Současné pozemkové přírůstky a už je to dohromady téměř 5 000 hektarů, jsou městu vydávány na základě soudně prokázaného „přídělu“. Tedy nároku vzniklého na základě takzvaných Benešových dekretů. Město Loket nikdy nevlastnilo takové množství pozemků. Je to vpravdě historický úspěch, který dnes doceňuje málokdo. Jinak na jaře jsme přebírali 400 hektarů lesa v katastru Stanovice, ve hře ještě zůstává asi 200 ha lesa v katastru Doubí a další drobnější majetky.

Na diskusním fóru města Loket se velice často řešila vaše minulost ve společnosti LML, rovněž váš plat, odměny a další osobní invektivy. Před pár měsíci se však fórum znenadání zrušilo. Nezavání to trochu cenzurou?

Od roku 1996 (založení společnosti LML) zastávám v LML funkci jednatele a manažera spolu s inženýrem Scheuerem. Na tomto postavení nic nezměnilo ani mé zvolení do funkce starosty. V obchodním rejstříku jsem nadále zapsán coby jednatel, pouze na základě dohody byl můj jednatelský výkon pozastaven. Takže můj jednatelský „plat“ byl nahrazen o něco menším platem starosty. Na základě druhého vztahu, „manažerské smlouvy“, mohu nadále získávat „odměnu“ ve výši tří procent z toho, co valná hromada LML uzná jako výnos pro město. Ve valné hromadě samozřejmě nemohu hlasovat – ocitl bych se v tolik omílaném střetu. Jiný vliv na funkci, jak to známe od klasika, to nemá.

A zrušení diskusního fóra?

Ke zrušení diskusního fóra nedošlo z mé iniciativy. Dobře víte, že jsem i tam pravidelně a otevřeně říkal své názory. Cenzorem se tedy být necítím, nemám to zapotřebí.

Dokážete si představit, že budete starostou dalších dvacet let?

Ne. Myslím, že to není ani fyzicky možné.

A naopak, kdybyste na pozici hlavy města skončil, vrátil byste se zpět do LML? Nebo máte jiné vysněné povolání?

Své postavení v LML jsem již vysvětlil. Po vypršení mého starostovského mandátu mám zákonné právo vrátit se na místo, odkud jsem přišel. Ano. Hned druhý den pak mohu být novou radou (valnou hromadou) odvolán, a to bez udání důvodů, bez nároku na padák, natož zlatý. Takhle tvrdě jsme si s kolegou Scheuerem nastavili pravidla hry.  Vsadili jsme na poctivou a dlouhodobou práci, na vlastní schopnosti, a také na to, že naše výsledky budou objektivně hodnoceny. V politice je to možná neodpustitelná naivita, ale v životě mi tahle karta vychází.

Náš současný ministr zahraničí má ve svém živnostenském listě napsáno lesník a hostinský. Já bych se nebál jej okopírovat. Stále se cítím být lesníkem – hospodářem.

Určitě máte v hlavě nějaký velkolepý plán, který byste v případě bezedné městské kasy chtěl v Lokti realizovat. Co třeba aquapark, velkou parní loď nebo městské lázně?

Ta kasa bude bezedná, pokud budeme rozumně hospodařit, a o to se snažím především. Tady vám ukáži soupis plánovaných investic města v celkovém součtu asi 500miliónů korun. Zkuste mi ukázat na jedinou, která se vám zdá zbytečná. Myslím si, že ani jedna není nepotřebná a ani ty největší akce nad 100 miliónů korun nejsou nerealizovatelné. Musíme se připravit nejen projekčně, ale i finančně, počkat na vhodnou příležitost a dotahovat věci do konce. Rekonstruovaný hrad, Farma v horách, zázemí v amfiteátru s novým mostem do Sportovní…, to vše byly ve své době sny a zbožná přání.

A co další investice, třeba chátrající Dvorana?

Dvoranu potřebujeme jako kulturák. S čím konkrétně tento záměr spojíme, nebo bude-li stát samostatně, to zatím neumím říci. Jsme připraveni na alternativní řešení, klidně i lázně. K velkým investicím samozřejmě patří rekonstrukce a zasíťování ulic Tovární, Rooseveltova, Revoluční v předpokládané hodnotě cca 130 miliónů korun včetně doplnění čistírny odpadních vod.

Poslední inspekční zpráva ze ZŠ nám „vyčítá“, že provoz ve třech budovách je neefektivní, žáci musí přecházet do beztak nevyhovující tělocvičny, což je nebezpečné, neefektivní… I záměr výstavby nového školního komplexu za zhruba 130 miliónů má tedy své opodstatnění. Nikoli řešení. Pro oblast školství není v Regionálním operačním programu ani kačka.

Nemrzí vás, že město v minulosti prodalo areál Koupaliště Loket? Nemohl být právě tohle jeden z těch projektů, který se mohl dotáhnout do konce a město tak mohlo mít své vlastní koupaliště?

Možná máte pravdu, ale i bez tohoto objektu nevíme, na co skočit dřív. Hlavně si myslím, že se v minulosti neuváženě prodaly strategicky významnější pozemky a areály. Některé z nich budeme chtít opět získat pro potřebu města a asi nemusím příliš zdůrazňovat, že jejich zpáteční cena bude násobně vyšší.

Před časem se na jednom ze zasedání zastupitelstva projednávala možnost, aby připomínky občanů byly zařazeny vždy hned na úvod každého jednání. Proč tato varianta nakonec neprošla?

Zastupitelstvo se totiž nakonec usneslo, že tento bod bude zařazován přibližně do poloviny programu. Proti tomuto jsme byli jenom dva, návrh prošel a tak jsem nucen předmětné usnesení respektovat, jakkoli s ním nejsem smířen. Cítím to jako populistické a prázdné gesto. Téma příspěvků se nedá odhadnout a tedy ani nelze seriozně a připraveně reagovat. Na mnoze se dá očekávat plytká rétorika, nebo nekonečný výčet nedostatků a následně nekoncepční návrhy řešení. Teprve po této, s odpuštěním pavlači, se budeme věnovat podstatným a důležitým věcem, řešení zásadních problémů města – tedy v podstatě práci. U nás odedávna platí, že každému občanu umožňujeme při projednávání jednotlivých bodů jednání vystoupit, říci svůj názor na věc. Já osobně nemám na „připomínky“ vyčleněný konkrétní den ani hodinu. Přirozeně a permanentně na podněty od občanů reaguji emailem, na telefonu, prakticky kdykoli v pracovní době, pokud nemám jednání, i na ulici.

Již tradičně se musím zeptat na téma městský hřbitov – v minulosti na něj bylo nesčetně stížností, naposledy se mezi místními diskutovalo dokonce o vybagrování starých německých hrobů. Jak situace vypadá dnes, dojde skutečně k nějakým terénním úpravám?

Bagry se zatím nevyskytují, ani se vyskytovat nebudou. Terénními úpravami rozumějte spíše citlivou ruční práci, lopata a hrábě, na zarovnání terénních nerovností ať už se jedná o hrboly, či propady vzniklé lidskou činností (pozůstatky hrobů) nebo je zavinila příroda (kořenové náběhy, vývraty). Smysl této činnosti spočívá v tom, abychom dokázali co největší možnou plochu udržovat (kosit) mechanizovaně – to znamená asi pětkrát levněji než je tomu při ručním kosení. I do budoucna bude naší snahou zachovat, poopravit a stabilizovat náhrobní kameny, které v místě plní svou pietní funkci, a to bez ohledu na jejich estetickou hodnotu – jsou to často děsné hrůzy. Bez hlubších rozborů, studií a stanovisek si troufnu kromě těchto prací například zlikvidovat polorozpadlý betonový obrubník, byť i na ten se dá pohlížet jako na součást „historického hrobu“. Referendum kvůli tomu nesvolám – nesu si svou politickou odpovědnost.

Budete hřbitov zamykat kvůli nájezdům zlodějů?

Zamykat budeme po zvážení pouze velkou spodní bránu umožňující vjezd. Toto opatření je srovnatelné s jinými hřbitovy, je adekvátní a myslím, že dostatečné.

Troufám si tvrdit, že již více jak deset let vypadá autobusové nádraží v Lokti stejně – poničené lavičky, staré dřevěné stříšky a celkově nesympatický vzhled. Nemyslíte si, že si již zaslouží alespoň částečnou rekonstrukci?

Autobusové nádraží se tak trochu přežilo. Ideální řešení máme ve studii, která ve variantách odklání dopravu dál od mostu (nabízí se i výstavba kruhového objezdu) a řeší i místa pro přecházení. Po stávajících zebrách nikdo nechodí. Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje však nemá tento projekt ve svých prioritách, peníze chybí všude. Opravu si ale nádraží zaslouží, a letos se jí i dočkáme. Ještě horší je ale zastávka v Nádražní ulici a i tu bych rád letos vyměnil, přestože je součástí většího projektu výstavby parkoviště, na které jsme chtěli dávat žádost o dotaci. Už se na ni však nemohu dívat.

Když už mluvíme o ulici Nádražní. Na posledním zasedání loketského zastupitelstva proběhla vášnivá debata o parku právě v Nádražní ulici. Jak tedy bude nakonec vypadat, budou zde i parkovací plochy či lavičky?

Dlouhodobě neřešený problém kdy hlavní chodník ze žulových desek, zvlněný a těžko udržovatelný, byl na jedné straně lemován dalším, parkovým chodníkem a na straně druhé parkovala auta. Rozhodli jsme se zadláždit nikoli původní trasu, ale parkový chodník a zbytek prostoru za stromořadím oficiálně vyčlenit k parkování. Názor na zvolené řešení se bude lišit. Já si myslím, že jsme se rozhodli správně. Je to levné, elegantní a účelné řešení. Lavičky zůstávají na svém místě a výsadbou izolační zeleně oddělíme chodník od rušné komunikace. Žulové desky a obrubníky jsme deponovali na hradě a určitě je ještě použijeme.

Každé město má nějaké lokality, kterými se nerado chlubí. Dokázal byste vyjmenovat taková místa i v Lokti?

To bych samozřejmě dokázal a byl by to dlouhý výčet. Nejhorší je Tovární a Revoluční, ale zlepšovat je co i v historickém jádru jako pěší zóna, či na obou sídlištích. Mám havarijní výměr na lávku v Zahradní… Nikdy to nemůže být hotové s konečnou platností. Je to proces. Právě proto je nejdůležitější dělat systémové kroky, navázat na úsporná opatření z loňska, hledat a dohodnout se v širším fóru na dalších krocích, které by vedly k průběžnému zlepšování stavu městského majetku s přirozenou podmínkou vyrovnaného rozpočtu. Zní to tak samozřejmě a snadně, ale proces je to někdy velmi urputný až nechutný. Lidi jsou lidi.

Co byste vlastně vzkázal loketským občanům?

Nedávno jsem na své oblíbené stanici ČR – 2 zaslechl zapomenutou ekonomickou poučku: „Největším bohatstvím státu jsou jeho občané, a pak půda“. Myslím, že to moudro přeneseně platí i pro obec, a určitě   nemá čistě a pouze ekonomický význam. To by mohl být docela dobrý vzkaz, ne?

Rozhovor vedl Kristián Šujan